Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem [adresa] a, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2017 č. j. 26 Co 343/2017-142, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) T. K. a 2) F. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Stručné vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím mělo být porušeno její základní právo na spravedlivý proces a současně byl porušen princip rovnosti účastníků řízení.
2. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") ústavní stížností napadeným usnesením zastavil odvolací řízení o odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 3. 5. 2017 č. j. 5 C 369/2015-96, jímž byl nahrazen projev vůle stěžovatelky uzavřít s vedlejšími účastníky smlouvu o bezúplatném převodu tam specifikovaných pozemků ve vlastnictví státu. Stěžovatelčino podání, označené jako odvolání, totiž bylo dle krajského soudu učiněno elektronicky, aniž bylo podepsáno zaručeným elektronickým podpisem, přičemž nebylo v zákonné lhůtě doplněno podáním shodného znění v písemné podobě nebo v elektronické podobě se zaručeným elektronickým podpisem.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka namítá, že krajský soud napadeným usnesením zastavil řízení o jí řádně a včas podaném odvolání; stěžovatelka totiž tvrdí, že dle jejího vlastního šetření bylo předmětné (blanketové) odvolání opatřeno elektronicky ověřeným/zaručeným podpisem a časovým razítkem v souladu s platnými právními předpisy.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy se v prvé řadě musí zabývat otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná. V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
6. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu přitom platí, že: "Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost."
7. Je tedy zřejmé, že stěžovatelce byla před podáním ústavní stížnosti k dispozici žaloba pro zmatečnost, tedy (mimořádný) opravný prostředek, který před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpala.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2018 JUDr. Radovan Suchánek v.r. soudce zpravodaj