Plný text
III. ÚS 413/99 Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 23. března 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného JUDr. B. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. 12 To 104/99, a Okresního soudu v Benešově ze dne 5. února 1999, sp. zn. 1 T 268/98, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se ústavní stížností, podanou 19. srpna 1999, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. 12 To 104/99, a Okresního soudu v Benešově ze dne 5. února 1999, sp. zn. 1 T 268/98, s tvrzením, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 8 odst. 2, věta druhá Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že soudům vytýká nesprávný způsob výkladu právní kvalifikace a poukázal na okolnosti, za nichž nebyl schopen plnit své závazky v celém rozsahu a za nichž pak nebyl schopen ani dostát závazkům vůči státu. Vyslovil přesvědčení, že posouzení jeho jednání ve smyslu § 255 trestního zákona a jeho odsouzení je protiústavní a protizákonné. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 268/98 a stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 1999, sp. zn. 12 To 104/99, zásah do práv navrhovatele shledán nebyl. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami obžalovaného, napravil pochybení soudu I. stupně v právní kvalifikaci jeho jednání a ve výroku o trestu rozhodl v jeho prospěch, přičemž vyčerpávajícím způsobem odůvodnil použití ustanovení § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, ve znění zák. č. 290/1993 Sb. Pokud jde o hodnocení důkazů, z něhož soudy obou stupňů vycházely, je třeba uvést, že nebylo učiněno v rozporu s § 2 odst. 6 trestního řádu. S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2000