Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. 1. 2005, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 1 To 55/2002, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Dle ust. § 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle telefonického sdělení pracovnice Okresního soudu v Ostravě (spis byl uvedenému soudu zaslán ke sp. zn. 80 C 136/2004) bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 1 To 55/2002, stěžovateli doručeno dne 12. 9. 2002. Dle sdělení pracovnice Krajského soudu v Ostravě nabylo výše uvedené rozhodnutí dne 31. 7. 2002 právní moci a nebylo napadeno dovoláním. Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost byla v předmětné věci stěžovatelem podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání, a je tedy opožděná. Dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Při shrnutí výše uvedených skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako opožděnou odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. února 2005
JUDr. Jan Musil v. r. soudce zpravodaj