Plný text
III. ÚS 422/02 Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci J., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. I.D., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2002, č. j. 30 Ca 67/2000-33, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí, jímž byl zavázán k zaplacení pokuty za celní delikt v částce 120.000,-Kč. Uvedl, že podle jeho přesvědčení příslušné celní orgány rozhodly bez úplného skutkového zjištění, bez důkazů, kterých se stěžovatel domáhal, když s těmito nedostatky, jakož i s dalšími námitkami, uplatněnými v žalobě, se nevypořádal ani Krajský soud v Brně, který ji zamítl. Proto se postupem a rozhodnutím celních orgánů, jakož i soudu, cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 95 odst. 1 Ústavy. Poukázal na průběh správního řízení, na hodnocení důkazů, na výrok prvoinstančního rozhodnutí a jeho odůvodnění, jež označil za nepřezkoumatelné, neuspořádané, neucelené a zavádějící. Pokud jde o rozhodnutí soudu, uvedl, že se neztotožňuje s jeho právním hodnocením skutkových okolností, když je přesvědčen o tom, že na daný případ mělo být aplikováno ustanovení § 164 vyhl. č. 93/1993 Sb., o osvobození zboží od dovozního cla, dle kterého mu pak nesvědčila povinnost podat písemné celní prohlášení k propuštění zboží do příslušného celního režimu, a tak se nemohl ani dopustit celního deliktu. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu označeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2002, zásah do práv, kterých se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Soud, na základě žaloby stěžovatele přezkoumal rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 3. prosince 1999, č. j. 7176-0101-01/99, v souladu s § 244 a násl. obč. soudního řádu a důvodně konstatoval, že ve správním řízení byl spolehlivě prokázán a správním orgánem odůvodněn celní delikt stěžovatele - dle § 298 odst. 1 a § 293 písm. a) celního zákona, nesplněním povinností, vyplývajících z ustanovení § 80 odst. 1, § 81 odst. 1 písm. a) a § 83 odst. 1 citovaného zákona. V odůvodnění rozsudku se pak soud vypořádal se všemi námitkami v žalobě uplatněnými, a poněvadž toto odůvodnění je zcela vyčerpávající, lze na ně v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2002