Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2011 sp. zn. 9 To 332/2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. července 2011 č. j. 24 T 59/2011-224, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 1. 2013, a doplněným dne 26. 2. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v trestním řízení v jeho věci.
Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 7, z něhož zjistil, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo stěžovateli i jeho právnímu zástupci doručeno dne 5. 12. 2011 a dále, že stěžovatel si ve věci nepodal dovolání, byť byl o této možnosti poučen.
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nelze prominout.
Jak vyplývá z ustálené judikatorní praxe Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení č. j. 11 Tdo 530/2002 ze dne 2. 9. 2002, usnesení č. j. 6 Tdo 1438/2011-33 ze dne 29. 11. 2011 nebo usnesení č. j. 11 Tdo 904/2011 ze dne 11. 8. 2011), stěžovatelovu námitku, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení úhrnného trestu (§ 43 a násl. zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník), nýbrž měl být uložen trest souhrnný, lze zahrnout do skutkové podstaty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a proto posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele v dané věci bylo dovolání. Vzhledem k tomu, že jej stěžovatel nevyčerpal, je jeho ústavní stížnost nepřípustná (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud dodává, že na osudu ústavní stížnosti by se nic nezměnilo ani tehdy, pokud by byla shledána přípustnou, neboť za takových okolností by musela být odmítnuta pro opožděnost. Za poslední opravný prostředek by byl totiž v takovém případě považován rozsudek odvolacího soudu, který byl však stěžovateli i jeho právnímu zástupci doručen více než rok předtím, než byla k poštovní přepravě podána jeho ústavní stížnost.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh stěžovatele odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2014
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj