Odůvodnění
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 13. listopadu 1997, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Městského soudu v Praze, který ve věci sp. zn. 19 Co 457/97 dne 8. července 1997 rozhodl usnesením, jímž zastavil odvolací řízení. Uvedl, že podle jeho přesvědčení odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ve věci sp. zn. 10C 282/94, ze dne 25. března 1997, obsahovalo údaje, které umožňovaly soudu v odvolacím řízení řádně pokračovat. Jestliže bylo odvolací řízení přesto zastaveno, cítí se rozhodnutím soudu dotčen na právech, zaručených mu čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhuje, aby Ústavní soud usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 19 Co 457/97, ze dne 8. července 1997, nálezem zrušil. Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 16. února 1998 poukázal na odvolání stěžovatele, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. března 1997, č. j. 10 Co 282/94-69, na jeho formální závady a na skutečnost, že tyto závady neodstranil ani po výzvě soudu, který postupoval v souladu s § 43 občanského soudního řádu. Proto setrval na obsahu napadeného usnesení, jeho odůvodnění a navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním
111. ÚS 430/97-15
zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Po přezkoumání obsahu stížnosti, spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 10 C 282/94, jakož i vyjádření Městského soudu v Praze shledal senát Ústavního soudu stížnost zjevně neopodstatněnou. Postupem soudu, který zastavil odvolací řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 10 C 282/94-69 podle § 211 a § 43 odst. 2 občanského soudního řádu, nebylo zasaženo do práv stěžovatele, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, jak ve svém návrhu tvrdí. Proto bylo podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 23. června 1998
JUDr. Pavel Holländer předseda senátu
2