III. ÚS 44/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Obce P., zastoupeného Mgr. Z.F., proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu v Praze ze dne 29. 10. 1996, čj. 3058/96-3152, a rozhodnutí O.Ú. - Okresního pozemkového úřadu ze dne 19. 1. 1996, čj. Poz.1556/92,278/95-203-HalSt, mimo ústní jednání dne 26. 3. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, předloženou Ústavnímu soudu dne 30. ledna 1998 a nadto formálně vadnou (§ 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), napadl stěžovatel pravomocné rozhodnutí O.Ú., ze dne 19. ledna 1996 (čj. Poz.1556/92,278/95-203-Ha/St), potvrzeného rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. října 1996 (čj. 3058/96-3152), a tvrdil, že tímto rozhodnutím označené úřady, jako orgány veřejné moci, porušily jeho ústavně zaručené základní právo dané čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; navrhl proto, aby Ústavní soud obě rozhodnutí, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil. 1
III. ÚS 44/98 Z obsahu ústavní stížnosti, stejně jako z odůvodnění jí napadených rozhodnutí, se podává, že tato rozhodnutí vešla do právní moci dne 29. února 1996; podle obsahu spisu Vrchního soudu v Praze tento soud svým usnesením (sp. zn. 6 A 36/97 ze dne 31. 10. 1997) řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí, jak vpředu je označeno, zastavil (§ 250 odst. 3 o. s. ř.), když byl zjistil, že žaloba stěžovatele je podána po lhůtě stanovené zákonem (§ 250b odst. 1 o. s. ř.).
Posuzovaná ústavní stížnost je nepřípustná, neboť nesplňuje podmínky stanovené zákonem.
Ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, jímž bylo porušení ústavně zaručené základní právo (svoboda), lze podat ve lhůtě 60ti dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.); tímto posledním prostředkem v posuzované věci byla žaloba proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 20. října 1996, a jestliže ji obecný soud jako opožděnou věcně neprojednal a řízení o ní zastavil, nelze co do podmínek posuzované ústavní stížnosti usoudit jinak, než že stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu byly k ochraně tvrzeného práva k dispozici a svým opomenutím před obecným soudem tak založil současně překážku nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
Nepřípustná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí správního orgánu, které nabylo právní moci dne 29. února 1996, tedy před dobou delší dvou let; nebylo proto třeba vážit, zda pro význam posuzované ústavní stížnosti nelze překážku nevyčerpání všech procesních prostředků opomenout [§ 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.].
O nepřípustné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb.], aniž by se jevilo potřebné vyzývat stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 26.3. 1998 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR