Plný text
III. ÚS 443/05 Ústavní soud rozhodl dne 23. září 2005 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele K. Č. republika v. o. s. se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Ing. Igorem Kremlou, advokátem se sídlem [PSČ obec] 4, Pod Višňovkou 25, proti rozhodnutím Celního úřadu Chomutov ze dne 6. 4. 2005 zn. 2175/05-0863-31 a Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2005 zn. 5235/05-2001-021, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í Stěžovatel se svou ústavní stížností z důvodů v ní podrobně rozvedených domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních orgánů I. a II. stupně s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost. Podle ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 117/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Sv. 19, č. 111). Z obsahu ústavní stížnosti však není patrno, že by stěžovatel využil možnosti podat proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím správní žalobu ve smyslu příslušných ustanovení zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a to přesto, že z obsahu napadeného rozhodnutí správního orgánu II. stupně - Celního ředitelství v Ústí nad Labem vyplývá, že byl o možnosti podání takového opravného prostředku výslovně poučen. Za tohoto stavu pak nezbylo, než považovat jeho ústavní stížnost ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu za nepřípustnou, a proto byla podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako taková odmítnuta. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2005