III. ÚS 460/98

Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 2. 11. 1998 návrh, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Návrh směřoval proti § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlností ČR č. 154/1997 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do zaměstnání, a o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení, který je podle navrhovatele v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud nejprve zkoumal zákonné předpoklady projednávání ústavní stížnosti a konstatoval, že podle ust. § 64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo 1

III. ÚS 460/98 jeho jednotlivých ustanovení, podle čl. 87 odst. 1 písmeno b) Ústavy, jsou oprávněni podat vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. V daném případě navrhovatel není žádným z uvedených subjektů, ani nepodal ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jejíž součástí by byl návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho části. Podal pouze samotný návrh na zrušení části uvedené vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR. Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítnout, když s ohledem na uvedené se již nezabýval dalšími, a to především formálními, nedostatky návrhu. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. listopadu 1998 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu