Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele Ing. P. F., zastoupeného JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem [PSČ obec], Svojsíkova 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 25. 4. 2005 č. j. 36 Co 155/2005-95, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného usnesení s tím, že se rozhodnutím odvolacího soudu cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na obsah žaloby o zřízení věcného břemene k jeho pozemkům p. č. 230/1 a p. č. 230/2, nacházejícím se v kat. území [k.ú.], na to, že žalobkyně v průběhu řízení návrh změnila tak, že trvá pouze na věcném břemeni v její prospěch k parcele č. [parcela], nikoliv již k parcele č. [parcela], která se nachází pod domem č. p. [č.p.]. Uvedl, že po dobu předběžného opatření, nařízeného soudem II. stupně, byl omezen v řádném užívání svého majetku a, poněvadž tento stav trvá již 3 roky, požádal aby předběžné opatření, kterým mu bylo zakázáno omezovat žalobkyni v přístupu k budově č. p [č.p.] v obci a v kat. úz. Liberec přes pozemky p. č. 230/1 a 230/2, bylo zrušeno. Tomuto návrhu soud I. stupně vyhověl, odvolací soud však jeho usnesení ze dne 22. 3. 2005 č. j. 26 C 131/2002-83 zrušil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížnosti, spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 26 C 131/2002 a stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud II. stupně k odvolání žalobkyně přezkoumal tvrzené důvody pro zrušení předběžného opatření, tyto neshledal a konstatoval, že okolnosti, za kterých bylo předběžné opatření nařízeno, nepominuly. Nutno uvést, že pokud jde o předběžné opatření týkající se parcely č. [parcela] ve věci zřízení věcného břemene k ní, v době rozhodování o odvolání žalobkyně nebylo ve věci samé dosud rozhodnuto, nepominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno, a tedy ani dány podmínky pro jeho zrušení. Pokud jde o předběžné opatření ve vztahu k p. č. 230/1, s ohledem na zjištění, že toto opatření bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem - pobočkou v Liberci, usnesením č. j. 29 Co 322/2002-27 dne 25. 7. 2002 nařízeno dle § 102 odst. 1 obč. soudního řádu, tj. po zahájení řízení, když soud dospěl k přesvědčení, že je třeba zatímně upravit poměry účastníků a na zjištění, že žalobkyně změnila žalobu o zřízení věcného břemene tak, že se věcného břemene na p. č. 230/1 již nedomáhá, pak nepochybně nebylo a ani nemůže být ve stávající věci samé ohledně této parcely rozhodnuto a dle § 77 odst. 1 písm. b) obč. soudního řádu dříve vydané předběžné opatření, vztahující se k p. č. 230/1, zaniklo. Proto rozhodnutím, jež se dotýká předběžného opatření ve vztahu k p. č. 230/1, odvolací soud ani v tomto rozsahu do práv stěžovatele svým výrokem zasáhnout nemohl. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2005
Jiří Mucha předseda senátu