Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. C., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 2012 č. j. 11 Cmo 313/2011-361, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011 č. j. 58 Cm 55/2008-44, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 21. 12. 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro zásah do jeho základních práv a svobod zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Podání stěžovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem již mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnou, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené.
Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2013
Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj