UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)↪ 8× citováno

Spisová značka

III. ÚS 491/02

Téma · generováno AIOdmítnutí ústavní stížnosti v celním deliktu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2002-09-24Zpravodaj: Holländer PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:3.US.491.02
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí správníPodání: 2002-07-16Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem) základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl rozsudek, který potvrdil rozhodnutí celních orgánů o pokutě za celní delikt. Ústavní soud neshledal zásah do jeho základních práv, protože krajský soud všechny námitky přezkoumal a odůvodnil. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu. Ústavní stížnost byla podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, protože z napadeného rozsudku nebyl zjištěn zásah do namítaných základních práv. Ústavní soud shledal, že krajský soud správní rozhodnutí přezkoumal a vypořádal všechny žalobní námitky.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

III. ÚS 491/02 Ústavní soud rozhodl dne 24. září 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci J., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. I.D., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. dubna 2002, č. j. 30 Ca 65/2000-33, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, když vyslovil přesvědčení, že bylo zasaženo do jeho práv, zaručených čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy. Uvedl, že v žalobě u soudu označil rozhodnutí celních orgánů za nezákonná pro nedostatečná skutková zjištění, pro rozpor obsahu spisu a následné nesprávné právní posouzení, jakož i pro vady řízení, jež rozhodnutím předcházela. Soud se, dle jeho názoru, s uplatněnými námitkami nevypořádal, odůvodnění rozsudku je neuspořádané, neucelené, což způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Navrhl, aby Ústavní soud zrušil také rozhodnutí příslušných celních orgánů, poněvadž se celního deliktu, pro který mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč, nedopustil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozhodnutí správního orgánu v souladu s § 244 a násl. obč. soudního řádu a v jeho odůvodnění se vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel v žalobě uplatnil. V něm také podrobně vyložil obsah ustanovení § 80 odst. 1, § 81 odst. 1 písm. a), § 83 odst. 1 i § 293 písm. a) a § 298 odst. 1 celního zákona, jakož i obsah skutečností, svědčících o celním deliktu, kterého se stěžovatel dopustil. Odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně je vyčerpávající a lze na ně v dalším zcela odkázat. S ohledem na výše uvedené, na obsah § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle něhož senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2002

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací