ÚS 495/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.T., zastoupené advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 1996, sp. zn. Cdon 144/96, mimo ústní jednání dne 10. 3. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 12. 12. 1997, označeným jako ústavní stížnost, napadla stěžovatelka pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 1996, sp. zn. Cdon 144/96 a tvrdila, že tímto rozhodnutím obecný soud, jako orgán veřejné moci, porušil ,její základní lidská a občanská práva zaručená podle čl. 90 Ústavy"; navrhla proto, aby Ústavní soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jak bylo již označeno, a spolu s ním též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 9. 1994 (ve věci 10 C 92/89) zrušil. Obdobné podání, datované dnem 19. 5. 1997, s obdobným návrhem, avšak zatížené formálními vadami, bylo odmítnuto s tím, že zákonem stanovená 60denní lhůta nebyla dodržena [§ 72 odst. 2, § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.]; tímto odmítnutím předchozího podání, jako ústavní stížnosti, bylo řízení o ní skončeno. 1
111. ÚS 495/97 Podáním ze dne 12. 12. 1997 se stěžovatelka k meritu vrací, vznáší totožný návrh jako v řízení předchozím, byt' by se tak stalo podáním vypracovaným advokátem, a požádala, aby ,její doplněné a opravené podání bylo posouzeno v souvislosti a na podkladě jejího podání ze dne 19. 5. 1997".
Odhlédnuto od toho, že odmítavým výrokem řízení skončilo z důvodů, jak shora jsou naznačeny a též podrobněji rozvedeny v odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 9. 1997, je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta již dávno prošla a že tudíž i tento nový návrh stěžovatelky, i kdyby byl posuzován ve spojitosti s návrhem předchozím, nesplňuje podmínku vyplývající z ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Protože tedy návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb.), nezbylo než o něm opětně rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 10. 3. 1998 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu