Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)

Spisová značka

III. ÚS 509/06

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 20. 11. 2006Zpravodaj: Mucha JiříTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2006:3.US.509.06
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 3. 7. 2006

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. Janem Hrdličkou, advokátem v Praze 2, Přemyslova 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2005, čj. 9 To 330/2005-138, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. června 2005, čj. 2 T 311/2004-128, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Poté, co si Ústavní soud vyžádal kopie rozhodnutí napadených rozhodnutí, které stěžovatel k rozhodnutí původně nepřipojil, zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Takovýmto prostředkem je též dovolání v trestní věci. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. dubna 2006, sp. zn. 8 Tdo 420/2006 (jehož ústavnost stěžovatel nijak nezpochybňuje), bylo dovolání podané proti rozhodnutí soudu druhého stupně podáno opožděně z procesních důvodů na straně advokáta stěžovatele. S ohledem na uvedené tedy není Ústavní soud ani s to o věci meritorně rozhodovat. Stěžovatel nese plnou odpovědnost za včasnost podání dovolání. Pokud tedy dovolání nebylo podáno včas, nemůže Ústavní soud vstupovat do role soudu dovolacího a o věci rozhodovat namísto soudu dovolacího. Je na stěžovateli, pokud bylo dovolání vskutku podáno po lhůtě vinou jeho právního zástupce (což Ústavní soud v tomto rozhodnutí neposuzuje ani posuzovat nemůže), aby vůči němu eventuálně uplatnil příslušné nároky včetně nároků na náhradu škody. O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2006

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací