Odůvodnění
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 31. března 1994 ing. V.Š., se navrhovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí Okresního soudu v Rokycanech, č. j. 4 C 123/93-14 ze dne 28. září 1993 a Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 10 Co 509/93 ze dne 29. října 1993.
K tomu, aby předmětný návrh mohl být ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. kvalifikován jako ústavní stížnost, Ústavní soud České republiky dne 13. dubna 1994 vyzval navrhovatele k odstranění vad návrhu, přičemž mu za tímto účelem stanovil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy a současně jej poučil o následcích neodstranění vad. Na výzvu, doručenou navrhovateli ing. V.Š., dne 19. dubna 1994 a ostatním navrhovatelům dne 18. dubna 1994, ve stanovené lhůtě vady návrhu navrhovatelé neodstranili, zejména nesplnili povinnost být v řízení před Ústavním soudem ČR zastoupeni advokátem /§ 30 zákona č. 182/1993 Sb./. Nebyly také shledány důvody pro prodloužení stanovené lhůty, jak se bez uvedení závažných důvodů domáhal navrhovatel ing. V.Š., v podání ze dne 2. května 1994. Pro výše uvedené Ústavní soud České republiky podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 5. 5. 1994
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj