III. ÚS 53/97

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti pravomocnému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (ze dne 6. listopadu 1996, sp. zn. 1 Cmo 547/94) a tvrdí, že tímto rozhodnutím obecný soud jako orgán veřejné moci, pokud nevyhověl jeho žalobě vůči odpůrci A., na zaplacení částky 894 000,- Kč, porušil jeho ústavně zaručené základní právo plynoucí z čl. 11 Listiny základních práv a svobod a navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle tvrzení ústavní stížnosti rozhodnutí obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje, stalo se pravomocným dne 12. prosince 1996 (podle zjištění Ústavního soudu stalo se tak dne 13. prosince 1996 - č. 1. 4 spisu) a podle podacího razítka pošty v H. byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 11. února 1997, tedy šedesátý prvý den (počítáno od data 13. prosince 1996 a ve smyslu § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) poté, kdy běh lhůty stanovené k podání ústavní stížnosti zákonem započal.

Ústavní stížnost lze však podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem, kdy rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje (jako proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje), nabylo právní moci (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.); tato lhůta uplynula dnem 10. února 1997.

Za této situace je zřejmé, že zákonem předepsaná lhůta k podání ústavní stížnosti (jako návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR) nebyla zachována, a proto nezbylo než ji jako opožděnou odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.], aniž by se jevila potřeba vyzývati stěžovatele k odstranění vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§ 31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 6. 5. 1997 JUDr. Vlastimil Ševčik soudce Ústavního soudu

2