Odůvodnění
Formálně vadným návrhem ze dne 27. 11. 2003 brojil navrhovatel proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003 (7 To 149/03), kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2003 (2 T 3/2003-528) o vzetí navrhovatele do vazby.
Formální vady návrhu, které spočívaly v tom, že navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon), nebylo z něj zřejmé, čeho se svým návrhem domáhá (§ 34 odst. 1 zákona) a návrh nebyl předložen v potřebném počtu vyhotovení (§ 34 odst. 2 zákona), byly navrhovateli vytknuty výzvou (č. l. 5 spisu Ústavního soudu), kterou navrhovatel převzal dle doručenky 27. února 2004, a současně mu byla k odstranění vad návrhu stanovena 30denní lhůta. Ve výzvě byl navrhovatel poučen o důsledcích neodstranění vad v Ústavním soudem stanovené lhůtě.
Ústavní soud obdržel sice podání navrhovatele ze dne 16. března 2004 a ze dne 22. března 2004, těmito podáními však navrhovatel formální vady svého návrhu neodstranil a ani nepožádal o prodloužení lhůty k odstranění vad svého návrhu.
Za situace, kdy navrhovatel vytknuté formální vady svého návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil (lhůta marně uplynula v pondělí dne 29. března 2004), nezbylo Ústavnímu soudu než takto vadně podaný návrh odmítnout pro neodstranění vytknutých vad [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 6. dubna 2004