Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Pavlem Prázným, advokátem se sídlem [adresa] proti rozhodnutí Ministerstva financí České republiky ze dne 22. 12. 2010, č. j. 052/97174/2010-905, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí správního orgánu. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným rozhodnutím zamítlo Ministerstvo financí žádost stěžovatelky o prominutí spotřební daně z lihu ve výši 313 333 Kč, podanou podle § 55a zák. č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o správě daní a poplatků"). V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v průběhu daňového řízení ohledně sporné daňové povinnosti (spotřební daně z lihu) bylo daňovými orgány - z podrobně rozvedených důvodů - postupováno v rozporu s právními předpisy; tvrdí proto, že podmínka pro prominutí daně byla splněna, neboť zde "šlo o nesrovnalosti v uplatňování daňových zákonů", jak je má na mysli rozhodné ustanovení § 55a zákona o správě daní a poplatků.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti, se může žalobou ve správním soudnictví domáhat zrušení takového rozhodnutí, event. vyslovení jeho nicotnosti (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i ten účastník řízení před správním orgánem, jemuž se nedostalo rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., avšak tvrdí, že byl postupem správního orgánu krácen na právech, jež mu příslušejí takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (§ 65 odst. 2 s. ř. s.). Ochrana veřejných subjektivních práv se uskutečňuje za podmínek stanovených zákony; platí však, že některým veřejným subjektivním právům soudní ochrana poskytnuta není; jak soudní řád správní formou kompetenčních výluk (§ 70 s. ř. s.), tak i zvláštní zákony identifikují "některé úkony správního orgánu", jež jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny. Pod úkony správního orgánu, vyloučené ze soudního přezkumu, však rozhodnutí o prominutí daně vydané dle § 55a zákona o správě daní a poplatků podřadit nelze, a samy soudy, rozhodující ve správním soudnictví, potažmo Nejvyšší správní soud, jehož judikatura se rozhodným způsobem podílí na sjednocování rozhodování správních soudů, soudní přezkum reálně připustily (srov. sp. zn. 2 Afs 207/2005, sp. zn. 2 Afs 4/2006, sp. zn. 8 Afs 127/2005, jakož i celá řada dalších, dostupných na www.nssoud.cz). Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního prostředku k ochraně jejích práva, a to žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 s. ř. s., je ústavní stížnost podána za situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. O výjimečné okolnosti, za kterých podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu není nezbytné vyčerpat všechny procesní prostředky, zde přitom nejde. Z výše vyložených důvodů nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2011
Vladimír Kůrka soudce zpravodaj