Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Zejdou, advokátem v Praze 10, Murmanská 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008 č. j. 46 T 14/2008-376 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. 8 To 134/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 5. 3. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů. Má za to, že byly porušeny čl. 2 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil kopii druhostupňového rozhodnutí, ze kterého se podává, že stěžovatel byl prvostupňovým rozsudkem uznán vinným trestným činem vraždy dle § 219 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Odvolání stěžovatele druhostupňový soud zamítl a poučil stěžovatele o možnosti podat dovolání z dovolacích důvodů dle § 265b trestního řádu.
Dotazem u Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil (č. l. 12 spisu Ústavního soudu), že stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností také dovolání. Z kopie tohoto dovolání, kterou si Ústavní soud vyžádal od prvostupňového soudu, se podává, že stěžovatel v dovolání vznáší tytéž námitky jako v ústavní stížnosti. Na základě zjištěných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatel podal souběžně s ústavní stížností také dovolání. V současnosti tak probíhají paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatel může domáhat svých práv. Pro ústavní stížnost však platí zásada subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud proto postupoval dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost stěžovatele odmítl pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2009
Jiří Mucha soudce Ústavního soudu