Plný text
III. ÚS 56/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl o návrhu navrhovatelů 1) J.W., 2) M.W., 3) ing. J.V., 4) PhDr. M.V., zastoupených advokátem JUDr. L.Š., za účasti Krajského soudu v Brně, vedlejších účastníků H., R.K. a E.K., ve věci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 1994, sp. zn. 15 Co 357/92, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelé se svým návrhem ze dne 8. dubna 1994 domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. ledna 1994, sp. zn. 15 Co 357/92, potvrzujícího rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 33 C 185/91, ze dne 25. června 1992, když soud zamítl návrh, jímž se domáhali určení vlastnictví k nemovitosti - domu v B. Uvedli, že rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo porušeno jejich ústavní právo na ochranu vlastnictví, zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudy obou stupňů zamítly návrh navrhovatelů s poukazem na to, že navrhovatelé neprokázali původní nabytí vlastnictví k předmětné nemovitosti ani nabytí odvozené. Krajský soud v Brně, který přezkoumal rozsudek Městského soudu v Brně, se s hodnocením důkazů, jakož i s rozhodnutím soudu I. stupně, ztotožnil.
Ústavní soud České republiky vyžádal vyjádření Krajského soudu v Brně k podané stížnosti a připojil spis Městského soudu v Brně, sp. zn 33 C 185/91.
Podle ustanovení § 132 odst. 1 obč. zák. vlastnictví k věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností, stanovených zákonem. Navrhovatelé nemovitost - dům v B. - nenabyli smlouvou, děděním ani rozhodnutím státního orgánu, konečně ani takový způsob nabytí netvrdili. Pokud jde o původní nabytí nemovitosti jejím vybudováním, pak ani tento způsob nabytí vlastnictví /či spoluvlastnictví/ k předmětné nemovitosti navrhovatelé neprokázali, když bylo nepochybně zjištěno, že nemovitost, byť budovaná svépomocí, byla stavěna družstvem "C" pro výstavbu rodinných domků v B., tj. organizací, organizující a provádějící výstavbu rodinných domků. První navrhovatel, který splnil podmínky členství v družstvu pro výstavbu rodinných domků, citované v čl. III. odst. 13 stanov družstva, se stal jeho členem a v souladu se stanovami, právy a povinnostmi v nich vymezenými, se svépomocí podílel na stavbě předmětného domu, přičemž jako člen družstva znal podmínky, za nichž lze nabýt vlastnictví /či spoluvlastnictví/ k postavené nemovitosti. O této vědomosti svědčí mj. obsah rozsudku Městského soudu v Brně, sp. zn. 46 C 150/88 ze dne 14. října 1988 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 17 Co 46/89 ze dne 20. března 1989. Těmito byl zamítnut návrh navrhovatelů, kteří se domáhali uložení povinnosti nástupci družstva C, uzavřít s nimi smlouvu o převodu rodinného domku v B. S poukazem na tato zjištění, na právní názor soudů obou stupňů, jímž se řídily ve svých rozhodnutích, Ústavní soud České republiky podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., stížnost navrhovatelů, jako zjevně neopodstatněnu, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 10. 5. 1994
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj