Ústavní soud rozhodl dne 14. dubna 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele T. H., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009 č. j. Nco 235/2009-115, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým Vrchní soud v Praze nevyloučil jmenovaného soudce z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 224/2009. Poukázal na průběh řízení ve věci sp. zn. 58 Co 237/2007, ve kterém byl jako žalobce zastoupen Mgr. Š., k němuž se soudce JUDr. J. K. choval nevhodně, ponižoval jej, ironickými dotazy, grimasami a pošklebky zpochybňoval jeho důvěryhodnost, čímž dle jeho přesvědčení soudce porušil povinnosti obsažené v § 80 odst. 6 zákona č. 6/2002 Sb. Návrh na vyloučení soudce podal poté, co místopředsedkyně městského soudu jeho stížnost nevyřídila řádně a poté, co podal proti soudci návrh na projednání jeho přestupku proti občanskému soužití, když v této věci vystupuje sám jako svědek, což i s ohledem na projevovaný negativní poměr soudce k jeho zástupci Mgr. Š. považuje za důvod k podání návrhu na soudcovo vyloučení. Nevyhovění tomuto návrhu bez řádného odůvodnění považuje za rozhodnutí učiněné v rozporu s předcházejícími nálezy Ústavního soudu - mj. ve věci sp. zn. I. ÚS 167/94, I. ÚS 371/04 a II. ÚS 1174/09, jakož i s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze v souladu s § 16 odst. 1 občanského soudního řádu a s ohledem na sdělení povinného ve věci sp. zn. 58 Co 224/2009 (nyní stěžovatele), tj. že jmenovaný soudce se v jiném řízení choval vůči jeho zástupci nevhodně a s ohledem na samotné vyjádření soudce, který uvedl, že na své straně nespatřuje žádný důvod pro podjatost v předmětné věci (§ 14 a § 15 odst. 1 občanského soudního řádu), opodstatněně rozhodl, že soudce JUDr. J. K. není z projednávání a rozhodování věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 224/2009, vyloučen - když k pochybnostem o jeho nepodjatosti ve výše citované věci žádné skutečnosti nevyplynuly. V tomto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze rozpor s nálezy Ústavního soudu, na něž stěžovatel v návrhu poukazoval, spatřen nebyl. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2010 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu