Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky Š. K., zastoupené JUDr. Petrem Jaškem, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 21. června 2005 č. j. 40 Co 255/2005-32 a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. října 2004 č. j. 9 C 87/2004-18, takto :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, jimiž jí byla jako žalované uložena z titulu uzavřené kupní smlouvy povinnost plnit blíže specifikovanou částku včetně nákladů řízení vzniklých žalobci před nalézacím soudem. Stěžovatelka namítala dotčení ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Založeno mělo být dle jejího tvrzení tím, že ze strany obecných soudů došlo k nesprávnému "vyhodnocení" obsahu kupní smlouvy, nebylo zohledněno přesvědčení stěžovatelky o jejím zrušení a posléze byly vyvozeny nesprávné závěry i z ustanovení o smluvní pokutě. Na základě takto konstruovaných stížnostních bodů se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud přezkoumal obsah napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 9 C 87/2004, přičemž porušení práv, jejichž dotčení stěžovatelka namítala, zjištěno nebylo. Rubem zásady autonomie vůle uplatňující se v občanskoprávních vztazích je to, že svým vlastním svobodným postupem (rozhodnutím) kontrahent rovněž podmiňuje a předurčuje pro něho jak pozitivní, tak eventuálně i negativní hmotněprávní následky, což je i případ stěžovatelky. Obecné soudy rozhodovaly ve shodě s právním rámcem dopadajícím na předmětnou věc (zejména § 48 odst. 1, § 544 a násl., § 588 obč. zák.), přičemž nelze dovozovat, že by ve věci relevantní ustanovení kupní smlouvy interpretovaly způsobem, který by vykročoval z obsahu obvyklých výkladových metod, jimiž se zjišťuje obsah právních úkonů. Na adekvátní odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů, které se s výhradami stěžovatelky náležitě vypořádaly, postačí takto pro stručnost odkázat.
Proto bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2006