Plný text
III. ÚS 602/01 Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci MUDr. J.V., zastoupeného Mgr. V.S., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2001 č. j. 7 Cmo 399/2001-58 a Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001 č. j. 15 Cm 50/2000-48, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení soudy v předmětné věci nerespektovaly právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu, porušily práva vlastnická a s tím související i práva majetková, jakož i ústavní princip, dle něhož nikdo nemůže být nucen k plnění povinností jiného či za jiného bez svého souhlasu. Poukázal na rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu účastníka, jakož i o jeho výmazu z obchodního rejstříku, na to, že nebylo jednáno s procesními nástupci žalovaného investičního fondu, nebyl ani ustanoven procesní opatrovník, ale nedůvodně rozhodnuto o zastavení řízení o neplatnosti usnesení valné hromady. Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 17. července 2003 uvedla, že výtky obsažené v ústavní stížnosti jsou nedůvodné a navrhla její zamítnutí, když poukázala na stávající judikaturu Nejvyššího soudu ČR a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2003 č. j. 14 Cmo 326/2002-379, jímž bylo usnesení rejstříkového soudu o výmazu investiční společnosti fondu potvrzeno. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Cm 50/2000 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2001 č. j. 7 Cmo 399/2001-58 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, konané 30. listopadu 1999 a opodstatněně konstatoval, že je v souladu s § 107 odst. 2 obč. soudního řádu a se zjištěním, že důvody pro pokračování řízení či pro jeho přerušení dle § 107 odst. 3 obč. soudního řádu dány nebyly, když žalovaný dnem výmazu z obchodního rejstříku pozbyl způsobilost být účastníkem řízení (§ 20a odst. 2 obč. zákona). S ohledem na obsah § 29 obč. soudního řádu neobstojí ani namítaná možnost ustanovit v předmětné věci žalovanému opatrovníka, a to právě proto, že ten způsobilost účastníka pozbyl, když pozbyl způsobilost mít práva a povinnosti (§ 19 obč. soudního řádu, § 20a odst. 2 obč. zákona). Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2003