Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t. č., zastoupeného JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou v Hradci Králové, Gočárova 535, proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 Nc 3141/2004 a 10 Nc 3181/2006, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 25. 7. 2006 se stěžovatel s poukazem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 10 Nc 3141/2004 a 10 Nc 3181/2006 a neprodleně jednal. V ústavní stížnosti uvedl, že počátkem roku podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobu, jež byla vedena pod sp. zn. 10 Nc 3141/2004, dne 14. 1. 2004 vydal uvedený soud usnesení o své místní nepříslušnosti s tím, že věc patří k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Spis byl odeslán dne 22. 2. 2005 posledně uvedenému soudu, který jej předložil dne 22. 3. 2005 k Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o místní příslušnosti. Ten vydal dne 31. 3. 2005 usnesení, dle něhož byl nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 2 s postoupením věci shledán důvodným. Dne 9. 6. 2006 byl spis postoupen zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který mu však v rozporu s kancelářským řádem přidělil novou sp. zn. 10 Nc 3181/2006 a vede jej jako spis, u něhož byla žaloba podána až dne12. 6. 2006. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě měl stěžovatel možnost podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Přitom návrh podle uvedeného ustanovení, jak plyne z judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 7. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 319/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 46), nutno považovat za procesní prostředek ochrany práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by stěžovatel v době, kdy byla řešena otázka místní příslušnosti, tohoto prostředku využil, stejně tak není zřejmé, že by jej neúspěšně uplatnil v současné době, tedy po vrácení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 9. 6. 2006 (k tomu viz § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu); z ústavní stížnosti ostatně není ani patrno, že by tvrzené průtahy trvaly i nyní. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2006