Plný text
ÚS 625/06
Ústavní soud rozhodl dne 29. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. července 2006 sp. zn. 26 Cdo 1371/2006, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2005 sp. zn. 17 Co 295/2003 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. července 2003 sp. zn. 9 C 202/2001 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 25. října 2005 sp. zn. 9 C 202/2001, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To z blíže v návrhu rozvedených důvodů, přičemž ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu pro nepřípadný odkaz na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., když dle tvrzení stěžovatele žalováno bylo 20.106,- Kč, nikoliv pouze 18.870,40 Kč, jak v odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud uvedl. Pro povahu svých stížnostních bodů se potom stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tento odmítl dovolání navrhovatele směřující do rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2005 sp. zn. 17 Co 295/2003 z důvodu, že se jedná o dovolání nepřípustné ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Stěžovatel spolu s H. Š. totiž požadovali žalobou zaplacení částky 20.106,- Kč, z toho 18.870,40 Kč jako dlužné nájemné za dobu od června 1998 do ledna 2000 a kapitalizovaný poplatek z prodlení ve výši 1.235,96 Kč za dobu od června 1998 do 5. ledna 1999 a dále poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z jednotlivých dlužných částek od 6. ledna 1999 (a následně přesně určených dat) do zaplacení.
Pro odpovídají podřazení pod citované ustanovení zákona, dle něhož se při vymezení tzv. bagatelních věcí (zakládajících nepřípustnost jinak projednání způsobilých dovolání) částkou do 20.000,- Kč k příslušenství pohledávky nepřihlíží, shledal Ústavní soud v tomto rozsahu návrh zjevně neopodstatněným.
Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. prosince 2005 sp. zn. 17 Co 295/2003 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 23. července 2003 sp. zn. 9 C 202/2001 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 25. října 2005 sp. zn. 9 C 202/2001 bylo nutno vzít v potaz skutečnost, že dovolání v předmětné věci bylo nepřípustné ex lege, tj. bez dalšího ze zákona samotného. Z toho plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené, neboť navrhovatelem podané dovolání nebylo vzhledem k uvedenému posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně jeho práva poskytoval; resp. k jeho odmítnutí jako nepřípustného nedošlo z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval [§ 75 odst. 1, § 72 odst. 3, 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. srpna 2006