Plný text
ÚS 63/99-14
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 13. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Šečíka, ve věci ústavní stížnosti J. L., zastoupeného JUDr. A. P., advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn. 3 To 65/98, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. 30 T 23/96, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, označeným jako stížnost pro porušení zákona proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn. 3 To 65/98, se stěžovatel domáhal přezkoumání označeného rozhodnutí s tím, že je pokládá za nesprávné. Podle jeho přesvědčení výslechy svědků provedl vyšetřovatel nezákonným způsobem, obhájci nebylo umožněno zúčastnit se rekonstrukce a také hodnocení důkazů soudem nebylo v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu. Podáním ze dne 18. března 1999 doplnil návrh s poukazem na čl. 90 a 95 Ústavy, na čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy a současně navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. 30 T 23/96, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn. 3 To 65/98.
III. ÚS 63/99-15 Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn. 3 To 65/98, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Označený soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a rovněž se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami stěžovatele. Z odůvodnění usnesení, které je přiléhavé a vyčerpávající, vyplývá, že odvolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. září 1998, sp. zn. 3 To 65/98, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Návrh, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. ledna 1998, sp. zn. 30 T 23/96, byl podán po lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 výše citovaného zákona - při doplnění ústavní stížnosti ze dne 18. března 1999. Je třeba uvést, že při zkoumání opodstatněnosti stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci vzal Ústavní soud zřetel i na obsah tohoto rozsudku - z obsahu odůvodnění dospěl k závěru, že Vrchní soud při jeho přezkumu nepochybil, když rozhodnutí soudu I. stupně shledal pečlivým, podrobným a přesvědčivým a když odvolání proti němu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 1999 JUDr. Vladimír Jurka předseda III. senátu Ústavního soudu