Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy ve věci navrhovatele IMEX Premium, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem se sídlem [adresa] o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2005 č. j. 2 Afs 181/2004-53, takto :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti proti výše označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu navrhl jeho zrušení, jakož i zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2004 sp. zn. 31 Ca 71/2003, Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2003 č. j. 1117/150/2003-Kla a rozhodnutí Finančního úřadu v Hlinsku ze dne 20. 1. 2003 č. j. 1184/02/235970/3600. Návrh odůvodnil tím, že se rozhodnutími státních orgánů cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1 a 4, v čl. 11 odst. 5 a v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, když jimi byl, dle svého přesvědčení, svévolně uznán povinným ke splnění daňové povinnosti bez řádného daňového rozhodnutí s tím, že byl zavázán plnit za daňového dlužníka Pivovary Hradec Králové, s. p. Hradec Králové. Uvedl, že k přechodu předmětné daňové povinnosti na něj nikdy nedošlo a po finančním plnění mu proto vznikl nárok na vrácení daňového přeplatku - nárok mu však jmenovanými orgány přiznán nebyl. Stejně argumentoval ve všech svých podáních, naposledy v kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten v rozhodnutí, jímž stížnost zamítl, dospěl k závěrům, ke kterým má výhrady a tvrdí, že se jmenovaný soud s důvody obsaženými v kasační stížnosti nevypořádal. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 181/2004-53 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud se s námitkami uplatněnými stěžovatelem v kasační stížnosti v plném rozsahu vypořádal a opodstatněně ji zamítl. Vyčerpávajícím způsobem a s použitím zákonných ustanovení - § 64 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., § 2 a § 15 odst. 1 zák. č. 92/1991 Sb. vyložil, proč poté, co stěžovatel privatizoval státní podnik a nabyl tak vlastnictví k majetku firmy Pivovary Hradec Králové, na něj přešla nejen práva označené firmy, ale také její závazky, a tedy i závazek uhradit dluh vyplývající z nesplněné daňové povinnosti, a proč stěžovateli po finančním plnění nemohl vzniknout na dani přeplatek a tak nárok na jeho vrácení. Na odůvodnění rozsudku lze v dalším dokázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 12. ledna 2006