Plný text
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu M. B., zastoupené JUDr. R. D., advokátem, na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1992, čj. 9 Co 528/92-116, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 1992, čj. 16 C 217/91-90, t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka podala dne 21. 12. 1999 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu brojila proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 1992, čj. 9 Co 528/92-116, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 1992, čj. 16 C 217/91-90, s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva. Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Olomouci, sp.zn. 16 C 217/91 a z něj zjistil, že dne 26. 7. 1989 podaly navrhovatelky H. Z., nar. [datum] a A. Z., nar. [datum] návrh na zahájení řízení o zrušení kupní smlouvy a vrácení vzájemného plnění, sp.zn. 17 C 293/89, týkající se nemovitosti v návrhu specifikovaných. Věc byla v roce 1991 z důvodu podjatosti soudu přikázána Okresnímu soudu v Olomouci, pod sp.zn. 16 C 217/91. Tento soud dne 19. 6. 1992 rozsudkem, čj. 16 C 217/91-90, návrh zamítl. Proti rozsudku podaly navrhovatelky odvolání. O něm rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 10. 1992, čj. 9 Co 528/92-116 tak, že rozsudek soudu I. stupně co do merita věci potvrdil. Předmětný rozsudek byl právnímu zástupci navrhovatelek doručen dne 3. 12. 1992. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka dne 21. 12. 1999 ústavní stížnost. Ústavní soud nejprve zkoumal formální předpoklady vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, k projednávání návrhu. Z přípisu Městského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2000 Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka je na základě usnesení tohoto soudu ze dne 10. 3. 1999, čj. 59 D 183/96-84, závětní dědičkou po paní H. Z., zemřelé dne 18. 12. 1995. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 3. 1999. Z přípisu téhož soud ze dne 31. 3. 2000 Ústavní soud zjistil, že na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2000, čj. 59 D 225/97-103, je navrhovatelka závětní dědičkou po paní A.Z., zemřelé dne 15. 12. 1996. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 2. 2000. Navrhovatelka je tedy právní nástupkyní účastnic ústavní stížností napadeného řízení před obecnými soudy. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo v souzeném případě odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 1992, čj. 16 C 217/91. Rozhodnutí o tomto opravném prostředku bylo právnímu zástupci navrhovatele doručeno dne 3. 12. 1992. Z uvedeného je zřejmé, že navrhovatelka podala svůj návrh po lhůtě zákonem stanovené. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2000