Plný text
III. ÚS 646/01 Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele P. V., zastoupeného JUDr. H. M., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. května 2001, sp. zn. 3 Tz 57/2001, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým byla zamítnuta stížnost pro porušení zákona, podaná ministrem spravedlnosti České republiky v jeho prospěch. Návrh podal k doručení Ústavnímu soudu dne 5. listopadu 2001 a uvedl, že napadené rozhodnutí obdržel jeho právní zástupce dne 6. září 2001. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu sdělení Okresního soudu Praha-východ a kopie dokladu o doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. května 2001 bylo zjištěno, že stěžovateli soud napadené rozhodnutí prokazatelně doručil 23. srpna 2001 (fotokopie dokladu o doručení usnesení sp. zn. 3 Tz 57/2000 Nejvyšším soudem ČR byla nečitelná), a jak vyplývá z obsahu potvrzení příslušné pošty, podal návrh k Ústavnímu soudu dne 5. listopadu 2001. Vzhledem k tomu, že lhůta v souladu s § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stěžovateli uplynula dnem 25. října 2001, stížnost však podal až 5. listopadu 2001, tedy po lhůtě k tomu stanovené, byl návrh odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona o Ústavním soudu]. Je třeba uvést, že pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti v předmětné věci nebylo rozhodující, kdy obdržel usnesení, proti němuž není opravný prostředek přípustný, advokát stěžovatele - rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým byla stížnost zamítnuta, nabylo právní moci jeho vyhlášením, jímž tak také řízení, pro něž byl advokát obhájcem stěžovatele, skončilo a v době doručování rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR již jeho zástupcem nebyl [§ 35 odst. 1, § 41, § 140 odst. 1 písm. a) tr. řádu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2001