Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Josefem Červinkou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. listopadu 2013 č. j. 25 C 6/2011-75, za účasti Okresního soudu v Děčíně jako účastníka řízení a obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a.s., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. listopadu 2013 č. j. 25 C 6/2011-75 byla zamítnuta žaloba stěžovatele o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím proti vedlejší účastnici jako náhrady za škodu způsobenou poničením jeho stromu - ořešáku. Podle názoru uvedeného soudu stěžovatel neprokázal, že by ze strany vedlejší účastnice došlo k porušení konkrétní právní povinnosti, jejímž přímým následkem by byl vznik škody, a dokonce ani to, že by konala nějakou činnost (ořez stromu), při které by případně ke vzniku škody mohlo dojít. Dne 18. února 2014 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, spojená s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, kterou se stěžovatel domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí z důvodu porušení svých základních práv obsažených v čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. Svůj návrh odůvodnil tím, že soudu předložil důkazy o prováděné investiční výstavbě, jakož i fotografie silně poškozeného ořešáku, z nichž muselo být patrné, že nešlo o případ běžné údržby stromoví, kterou mohla vedlejší účastnice jako dodavatelka elektrické energie po jeho majiteli požadovat, nýbrž o do očí bijící budování nové sítě. Není přitom rozhodné, zda poškození ořešáku provedli pracovníci vedlejší účastnice nebo zadaného dodavatele. Za této situace je proto závěr soudu, že nebyl prokázán vznik škody a její zavinění, založen na formalistickém a selektivním hodnocení důkazů. Napadené rozhodnutí se nevypořádává se stěžejními argumenty stěžovatele, v důsledku čehož jím mělo dojít k flagrantnímu porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas a splňovala i další zákonem stanovené formální náležitosti. Poté, co se seznámil s argumentací stěžovatele, napadeným rozhodnutím a obsahem spisu vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 6/2011, zároveň dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Řízení o ústavních stížnostech není pokračováním řízení před obecnými soudy v další instanci a Ústavnímu soudu v něm zásadně nepřísluší, aby v jeho rámci přehodnocoval skutkové a právní závěry obecných soudů nebo aby sjednocoval jejich judikaturu. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) totiž není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti v případě jakékoliv nezákonnosti nebo jiné nesprávnosti, ale jen tehdy, byla-li jejich postupem porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Jde-li přitom o ústavní stížnosti proti rozhodnutí ve věci, kterou lze s ohledem na výši peněžitého plnění označit za bagatelní, v důsledku čehož proti němu není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu), omezuje se tento přezkum pouze na případy mimořádně závažných pochybení, což jsou typicky případy svévole nebo extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti [srov. usnesení ze dne 25. srpna 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421)]. Bylo by totiž proti logice omezení práva podat odvolání, pokud by přezkum těchto rozhodnutí byl automaticky přesunut do roviny ústavního soudnictví [srov. např. nález ze dne 17. března 2009 sp. zn. I. ÚS 3143/08 (N 59/52 SbNU 583)].
V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by skutkovým a právním závěrům Okresního soudu v Děčíně, bylo možné z hlediska zásad vyplývajících z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny cokoliv vytknout. Tyto závěry mají oporu v příslušném spisu a nelze je považovat za svévolné. Skutečnost, že se stěžovatel s těmito závěry neztotožňuje, přitom sama o sobě nemůže založit závěr o porušení tohoto základního práva. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. Stejně tak rozhodl i o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2014
Jan Musil v. r. předseda senátu