Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavel Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., t. č. Věznice Horní Slavkov, zastoupeného JUDr. Jaromírem Štůskem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. listopadu 2012 sp. zn. 4 To 425/2012 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 17. srpna 2012 sp. zn. 2 T 26/2012, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž nebyl samosoudce Okresního soudu v Lounech JUDr. Petr Šilhan vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci. Stěžovatel tvrdil, že v trestním řízení byla porušena jeho základní práva, a to čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem o Ústavním soudu.
Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že ve věci stěžovatele probíhá dovolání u Nejvyššího soudu, které je vedeno pod sp. zn. 3 Tdo 421/2013, a dosud nebylo rozhodnuto.
Posledním prostředkem k ochraně práva je zde tedy v důsledku volby procesního postupu (nejen) stěžovatele podané dovolání. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu, a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovateli běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání (srov. též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice č. 31419/04 ze dne 8. listopadu 2007). Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je tedy předčasné. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, protože pokud by jeho dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona odmítnuta jako nepřípustná. Poučení: Proti usnesen Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 20. května 2013
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj