Odůvodnění
Dne 1. 12. 2004 byla doručena Ústavnímu soudu ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2004, č. j. 10 Co 117/2004-292, jakož i usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2003, č. j. 4 D 1561/2000-244, a to pro porušení čl. 1, čl. 3, čl. 90 a čl. 96 Ústavy a čl. 11, čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Dle ust. § 72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2004, č. j. 10 Co 117/2004-292, nabylo právní moci dne 19. 7. 2004. Uvedená skutečnost byla Ústavním soudem na Okresním soudu v Olomouci telefonicky ověřena (viz úřední záznam založený ve spise Ústavního soudu).
Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost v předmětné věci byla stěžovatelem podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání, a je tedy opožděná. Dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Při shrnutí výše uvedených skutečností soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako opožděnou odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2005
JUDr. Jan Musil v. r. soudce zpravodaj