Plný text
Ústavní soud
rozhodl v III. senátě ve věci ústavní stížnosti J. J. proti Krajskému soudu v Plzni, t a k t o :
Ústavní stížnost se z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) brojí stěžovatel proti postupu a rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (rozsudku ze dne 16. prosince 1996, sp. zn. 15 Co 755/96) a tvrdí, že obecný soud, jako soud odvolací, v jeho občanskoprávní věci jej nepředvolal k odvolacímu jednání, jednal a o jeho odvolání do rozsudku soudu I. stupně rozhodl v jeho nepřítomnosti; protože tím obecný soud jako orgán veřejné moci porušil ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Účastník řízení, Krajský soud v Plzni, proti jehož rozhodnutí (a postupu) ústavní stížnost směřuje, se k ní podáním předsedy senátu (§ 30 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) vyjádřil tak (§ 42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), že její tvrzení odmítl s poukazem na to, že ve stěžovatelově věci k žádosti jeho právního zástupce nařízené odvolací jednání již jednou odročil a že důvody pro další odročení nepokládal za natolik důležité, aby odvolací jednání odročoval podruhé; navrhl proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
Vedlejší účastník řízení, I. P. (§ 76 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), svého práva z vedlejšího účastenství nevyužil, ke stěžovatelově ústavní stížnosti se nevyjádřil a ústního jednání o ní se nezúčastnil.
Ústavní stížnost není důvodná.
Z obsahu spisu obecného soudu (Okresního soudu v Plzni, sp. zn. 11 C 531/94) Ústavní soud zjistil, že před tímto soudem byl stěžovatel z dohody o uznání dluhu (z titulu nevyúčtovaných záloh) žalován o částku 69 500 Kč, že rozsudkem obecného soudu I. stupně ze dne 29. dubna 1996 byl k úhradě této částky spolu s příslušenstvím a náklady řízení zavázán, že proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o němž odvolací soud rozhodl potvrzujícím rozsudkem dne 16. prosince 1996; z obsahu spisu je dále patrno, že stěžovatel byl v opravném řízení zastoupen advokátem, který o odročení již zmíněného odvolacího jednání požádal dvakrát, a to poprvé proto, že v den nařízeného odvolacího jednání se měl zúčastnit sněmu České advokátní komory, podruhé pak proto, že na den odročeného odvolacího jednání "byl pozván na okresní státní zastupitelství k seznámení s výsledky vyšetřování v jiné trestní věci".
Stěžovatelovy výtky vůči postupu odvolacího soudu neobstojí; jestliže nebyl stěžovatel k odvolacímu jednání odvolacím soudem obesílán, stalo se tak zcela ve shodě se zákonem, dle něhož, "má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (§ 49 al. 1 o. s. ř.)"; je proto vždy věcí zástupce, aby zastoupeného o jednání soudu (jiném procesním úkonu) sám uvědomil. V případech, kdy zástupce žádá soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí obecného soudu - pokud uváděné důvody neshledá dostatečně závažnými - aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti žadatele uvědomoval; i v takovém případě je věcí zástupce, zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim svého pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání (procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného - nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí (§§ 16, 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii).
Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) z důvodů obdobných těm, jimiž podkládá stěžovatel ústavní stížnost v této věci, se proto nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 o. s. ř) o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn, toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá.
Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele shledána jako nedůvodná, a proto bylo o ní rozhodnuto zamítavým výrokem (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 12. 6. 1997