Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)3× citováno

Spisová značka

III. ÚS 687/01

Téma · generováno AIProcesní legitimace k podání ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 16. 1. 2002Zpravodaj: Ševčík VlastimilTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:3.US.687.01
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 29. 11. 2001Předmět řízení: základní práva a svobody/ochrana osobních údajů

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelé napadli rozhodnutí vydané v řízení o náhradě škody, které zahájil jejich zemřelý manžel a otec. Ústavní soud stížnost odmítl, protože stěžovatelé nebyli účastníky řízení před obecnými soudy, a neměli proto oprávnění ústavní stížnost podat.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. může podat jen účastník řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Osoby, které účastníky tohoto řízení nebyly, nemají procesní legitimaci; odkaz na analogickou aplikaci § 15 občanského zákoníku je pro splnění zákonných podmínek ústavní stížnosti nerozhodný. Návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou se odmítne podle § 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Za této procesní situace je zřejmé, aniž by Ústavní soud vůbec zkoumal, zda nezletilí J., M. a A. Z. jsou jako stěžovatelé pro svůj věk s to nabýt procesní legitimaci k podání ústavní stížnosti, že stěžovatelé nebyli (a nejsou) účastníky řízení, v němž k vydání jimi napadeného rozhodnutí obecného soudu došlo [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto k podání ústavní stížnosti nejsou (pro nedostatek procesní legitimace) oprávněni, když jejich odkaz na "analogickou aplikaci ustanovení § 15 o. z." je z hlediska zákonných podmínek ústavní stížnosti nerozhodný.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní stížnost stěžovatelů byla proto posouzena jako ústavní stížnost (návrh) podaná někým zjevně neoprávněným a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

ÚS 687/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. Z., zastoupených JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2001, sp. zn. 51 Co 294/2001, a opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2001, sp. zn. 51 Co 294/2001, mimo ústní jednání dne 16. ledna 2002 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé v občanskoprávní věci jejich zemřelého manžela (otce), o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vedené před Obvodním soudem pro Prahu 4 (28 C 4/2001), pravomocné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2001 (51 Co 294/2001-34) a opravné usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2001 (51 Co 294/2001-38), jímž bylo změněno jemu předcházející (návrhu na vydání předběžného opatření vyhovující) usnesení obecného soudu I. stupně a tvrdili, že rozhodnutím zmíněného obecného soudu II. stupně "došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod jejich předchůdce" (v označeném řízení jako žalobce), a to ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; stěžovatelé proto navrhli, aby rozhodnutí odvolacího soudu, jak vpředu jsou označena, byla nálezem Ústavního soudu zrušena.

Ústavní stížnost je nedůvodná.

Z odůvodnění ústavní stížnosti je zřejmé, že řízení před obecným soudem, jak vpředu bylo již označeno, zahájil žalobou A. Z. (otec, resp. manžel stěžovatelů) dne 2. ledna 2001, že však v průběhu řízení (po vydání a právní moci ústavní stížností napadeného rozhodnutí) dne 8. října 2001 zemřel.

Za této procesní situace je zřejmé, aniž by Ústavní soud vůbec zkoumal, zda nezletilí J., M. a A. Z. jsou jako stěžovatelé pro svůj věk s to nabýt procesní legitimaci k podání ústavní stížnosti, že stěžovatelé nebyli (a nejsou) účastníky řízení, v němž k vydání jimi napadeného rozhodnutí obecného soudu došlo [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona], a proto k podání ústavní stížnosti nejsou (pro nedostatek procesní legitimace) oprávněni, když jejich odkaz na "analogickou aplikaci ustanovení § 15 o. z." je z hlediska zákonných podmínek ústavní stížnosti nerozhodný.

Ústavní stížnost stěžovatelů byla proto posouzena jako ústavní stížnost (návrh) podaná někým zjevně neoprávněným a o ní jako o takové bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 16. ledna 2002

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací