Odůvodnění
Návrh, označený jako ústavní stížnost R. J., směřuje proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. října 1997, sp. zn. 13 C 320/95, Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2000, sp. zn. 17 Co 203/98, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. června 2000, sp. zn. 28 Cdo 1519/2000. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu bylo nepochybně zjištěno, že je podán JUDr. J. O., když o oprávnění k podání ústavní stížnosti za R. J., označovaného za účastníka řízení před soudy, proti jejichž rozhodnutím ústavní stížnost směřuje, nepředložil plnou moc. R. J. sám návrh nepodepsal, a proto podání nelze hodnotit jinak, než jako návrh JUDr. J. O., a tedy osoby zjevně neoprávněné. Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. prosince 2000