Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nedodržení lhůty4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 732/14

Téma · generováno AIVčasnost ústavní stížnosti podané obecnému soudu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 6. 5. 2014Zpravodaj: Filip JanTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2014:3.US.732.14.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Plzeň SOUD - OS KlatovyNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 25. 2. 2014

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka napadla rozhodnutí, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků ani ustanoven advokát. Ústavní soud její stížnost odmítl jako opožděnou, protože nebyla ve lhůtě doručena Ústavnímu soudu ani mu včas předána obecným soudem k poštovní přepravě.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 72 odst. 3 a 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, běží při odmítnutí mimořádného opravného prostředku jako nepřípustného z důvodů závislých na uvážení lhůta k ústavní stížnosti od doručení tohoto rozhodnutí. Je-li stížnost podána u obecného soudu, pro zachování lhůty není rozhodné její podání tomuto soudu, ale doručení Ústavnímu soudu, popř. předání obecným soudem k poštovní přepravě Ústavnímu soudu. Opožděná stížnost se odmítne podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Z hlediska běhu lhůty stanovené v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu však tento okamžik žádný význam nemá, a rozhodné je datum doručení předmětného návrhu Ústavnímu soudu, resp. datum, kdy obecný soud předal tento návrh k poštovní přepravě za účelem doručení Ústavnímu soudu [k důvodům viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 1879/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
    Zobrazit v textu
  • Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě, a tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky H. H., zastoupené Mgr. et Mgr. Yvonnou Paikrovou, advokátkou advokátní kanceláře Šíp, Kadlec, Paikrová s. r. o., se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. února 2013 č. j. 18 Co 100/2013-41 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. ledna 2013 č. j. 15 Nc 1380/2012-34, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 7. 11. 2013, doručenou Ústavnímu soudu Okresním soudem v Klatovech (dále jen "okresní soud") dne 25. 2. 2014 a k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 30. 4. 2014, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora označených soudních rozhodnutí s tím, že postupem obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a na právní pomoc ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením okresního soudu nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno její žádosti o přidělení zástupce z řad advokátů. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení okresního soudu potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí brojila stěžovatelka dovoláním, avšak Nejvyšší soud je usnesením ze dne 11. 9. 2013 č. j. 21 Cdo 2189/2013-84 odmítl, neboť dospěl k závěru, že není podle § 237 občanského soudního řádu přípustné.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z hlediska řízení o ústavní stížnosti představovalo výše označené usnesení Nejvyššího soudu mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, takže stěžovatelčinou povinností bylo podat ústavní stížnost ve lhůtě 2 měsíců od jeho doručení. Jde-li o datum doručení tohoto rozhodnutí stěžovatelce, k ústavní stížnosti bylo přiloženo pravomocné usnesení okresního soudu ze dne 3. 1. 2014 č. j. 15 Nc 1380/2012-101, kterým bylo řízení o stěžovatelčině žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely podání ústavní stížnosti ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 15 Nc 1380/2012 a proti rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2189/2013-84 zastaveno a věc byla postoupena České advokátní komoře, přičemž v odůvodnění tohoto unesení se uvádí, že zmíněná žádost byla obsažena v podání ze dne 8. 11. 2013. Z toho zřetelně plyne, že stěžovatelce muselo být předmětné usnesení Nejvyššího soudu známo, a tudíž i doručeno již před tímto datem. Pokud jde o datum podání ústavní stížnosti, stěžovatelka má patrně za to, že rozhodným okamžikem je datum, kdy ústavní stížnost podala u okresního soudu, tj. dne 8. 11. 2013, případně kdy tuto předala k poštovní přepravě v zásilce adresované okresnímu soudu. Z hlediska běhu lhůty stanovené v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu však tento okamžik žádný význam nemá, a rozhodné je datum doručení předmětného návrhu Ústavnímu soudu, resp. datum, kdy obecný soud předal tento návrh k poštovní přepravě za účelem doručení Ústavnímu soudu [k důvodům viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 1879/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. To se v souzené věci stalo až dne 24. 2. 2014.

Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě, a tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2014

Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací