ÚS 749/2000
Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. P. H., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2000, sp. zn. 12 Co 371/2000, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2000 (12 Co 371/2000), kterým byl potvrzen výrok soudu I. stupně o uložení pokuty, její výše pak snížena z částky 6.000 Kč na 2.000 Kč. Uvedl, že podle jeho přesvědčení napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo zakotvené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod, když mu poté, co kritizoval mimo jiné fungování justice v České republice, byla uložena soudem pokuta.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Městského soudu v Praze (12 Co 371/2000) zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný obecný soud se vypořádal se všemi odvolacími námitkami a své rozhodnutí, po zhodnocení chování stěžovatele a důvodnosti použití § 53 občanského soudního řádu, vyčerpávajícím a přiléhavým způsobem odůvodnil. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 24. 1. 2001