Plný text
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení navrhovatelky Ing. D. H., zastoupené JUDr. V. B., advokátem, směřujícímu proti kolaudačnímu rozhodnutí Stavebního úřadu Obecního úřadu Kamenice ze dne 27. 10. 2000, čj. SÚ 514/224/00 a stavebnímu povolení téhož úřadu ze dne 7. 10. 1998, čj. SÚ 697/289/98 a stavebnímu povolení ze dne 28. 7. 2000, čj. SÚ 794/355/00,
t a k t o :
N á v r h s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatelka podala dne 27.12.2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti kolaudačnímu rozhodnutí Stavebního úřadu Obecního úřadu Kamenice ze dne 27. 10. 2000, čj. SÚ 514/224/00 a stavebnímu povolení téhož úřadu ze dne 7. 10. 1998, čj. SÚ 697/289/98 a stavebnímu povolení ze dne 28. 7. 2000, čj. SÚ 794/355/00, s tvrzením, že jimi byla porušena navrhovatelčina základní práva, zejména čl. 1 Ústavy a čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ve smyslu § 35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle ust. § 72 odst. 1 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z přípisu obce Kamenice ze dne 9. 2. 2001 Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka nebyla účastnicí stavebního řízení, jehož výsledkem byla napadená rozhodnutí. Těmito rozhodnutími tedy nemohlo být zasaženo do jejich základních práv; navrhovatelka proto nesplňuje podmínku pro podání ústavní stížnosti požadovanou § 72 odst. 1 písmeno a) citovaného zákona. Navíc napadené stavební povolení, čj. SÚ 794/355/00, bylo napadeno odvoláním a nenabylo dosud právní moci.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle § 43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, odmítnout.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2001