Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 10. 2006, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soud v Semilech ze dne 13. 1. 2004 č. j. 5 C 102/98-153, jakož i rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2005 č. j. 24 Co 11/2005-230, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní. Dle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 13. 1. 2004 č. j. 5 C 102/98-153 Okresní soud v Semilech uložil žalovanému F. B. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") povinnost zaplatit žalobkyni společnosti SMO a. s., se sídlem v [adresa] částku 12 390,- Kč s příslušenstvím a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 10. 2005 č. j. 24 Co 11/2005-230, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (stěžovatel) dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 6. 2006 č. j. 32 Odo 548/2006-264, odmítl s odůvodněním, že v dané věci napadl žalovaný dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 12 390,- Kč s příslušenstvím; vzhledem k tomu, že se jedná o peněžité plnění, jehož výše nedosahuje zákonné hranice stanovené pro obchodní věci, ale ani hranice stanovené pro jiné než obchodní věci, není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu přípustné. V předmětné věci tedy bylo posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 10. 2005 č. j. 24 Co 11/2005-230. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak začala běžet od doručení tohoto rozhodnutí. Stěžovatel lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2006 č. j. 32 Odo 548/2006-264, které ovšem nebylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, protože dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové nebylo přípustné [ust. § 237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu] a nejde o případ, kdy dovolání bylo dovolacím soudem odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ve smyslu ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Byla-li tedy ústavní stížnost podána až poté, co rozhodl dovolací soud o podaném dovolání, stalo se tak zjevně po uplynutí zákonem stanovené lhůty, tedy opožděně. Dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Při shrnutí výše uvedeného soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2006
JUDr. Jan Musil v. r. soudce zpravodaj