Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., soudního exekutora, se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. S. V., advokátem v Benešově, Hráského 406, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008 č. j. 69 Co 14/2008-34 a výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2007 č. j. 13 Nc 30051/2006-22, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 25. 3. 2008 brojil stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2008 č. j. 69 Co 14/2008-34 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 8. 2007 č. j. 13 Nc 30051/2006-22, zde pouze proti výroku II. Posledně uvedeným usnesením byla zastavena exekuce vedená na návrh oprávněné - nezletilé [nezletilý] proti povinnému Ing. J. Z. pro 3 000 Kč (výrok I), povinnému bylo uloženo nahradit stěžovateli jako soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735 Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Proti usnesení soudu prvního stupně ve výroku II a III podal odvolání povinný, avšak Městský soud v Praze je v napadené části potvrdil a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Proti usnesení soudu prvního stupně stěžovatel, ač tak mohl učinit, nepodal odvolání (§ 201 a násl. občanského soudního řádu), v němž by uplatnil své námitky, které jsou nyní obsaženy v ústavní stížnosti. Odvolání podal pouze povinný, prvostupňové rozhodnutí však (i) v části týkající se stěžovatele zůstalo nezměněno. Dlužno jen dodat, že v ústavní stížnosti obsažená argumentace se jeví zcela nepřípadnou. Je totiž založena na předpokladu, že exekuce byla zastavena pro "nemajetnost" povinného [§ 268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu], jemuž pak bylo uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, v posuzované věci však byla exekuce zastavena z důvodu, že povinný vymáhanou částku sám uhradil. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2008
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu