Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Y. Y., zastoupeného JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou, sídlem [adresa] Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 219/2025-86 ze dne 28. ledna 2026, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 23 Co 244/2024-60 ze dne 9. srpna 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 19 C 7/2024-49 ze dne 16. května 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a evidované právnické osoby Pražské pravoslavné eparchie, sídlem [adresa] Praha 6 - Dejvice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 6 zastavil řízení o stěžovatelově žalobě (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a vrácení soudního poplatku (výrok III). Obvodní soud konstatoval, že ve věci je dána překážka věci rozhodnuté, neboť o stejném předmětu řízení mezi týmiž účastníky již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem obvodního soudu č. j. 4 C 118/2023-43 ze dne 29. června 2023 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 245/2023-62 ze dne 4. října 2023.
3. K odvolání stěžovatele městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání, neboť právní otázka předložená v dovolání nezaložila jeho přípustnost podle § 237 občanského soudního řádu (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II).
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že shora citovaná rozhodnutí z roku 2023, ač byla formálně označena jako rozsudky, fakticky věcně nerozhodla o předmětu řízení. Podle stěžovatele je jeho situace odlišná oproti dosavadní judikatuře Ústavního soudu o služebním poměru duchovních tím, že v jeho náboženském společenství fakticky nefunguje vnitřní mechanismus pro řešení sporů, s nímž podle stěžovatele tato judikatura počítá. Stěžovatel upozorňuje, že přezkoumání zákonnosti aktů vedlejší účastnice má význam i pro řízení o jeho další žalobě, jíž se domáhá ušlé mzdy a náhrady za nevyčerpanou dovolenou.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
7. Usnesením obvodního soudu bylo zastaveno řízení pro překážku věci rozhodnuté. Takové rozhodnutí představuje zásah do práva na přístup k soudu, neboť se v posuzované věci stěžovateli nedostalo meritorního rozhodnutí o jeho žalobě. Zároveň však existence této překážky je legitimním omezením práva na přístup k soudu. Dokonce naopak princip právní jistoty vyžaduje, aby tato překážka existovala a pravomocná soudní rozhodnutí byla konečná. Překážka věci rozhodnuté přispívá i ke stabilitě soudního systému a posiluje důvěru veřejnosti v řádný výkon soudnictví (rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Gu?mundur A. Á.?sson proti Islandu, stížnost č. 26374/18, bod 238).
8. Stěžovatelovy námitky v podstatném rozsahu míří proti rozhodnutím z "prvního kola", proti nimž se však nebránil dovoláním ani jinými opravnými prostředky. Nástrojem pro nápravu chybných rozhodnutí je přitom právě systém opravných prostředků a nikoliv zahájení nového řízení o tomtéž. I kdyby byla původní rozhodnutí flagrantně vadná, a představovala porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, bylo třeba k jejich odklizení podat příslušný opravný prostředek. Český právní řád dokonce konstruuje opravný prostředek pro případ, kdy bylo pravomocně rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce [§ 229 odst. 1 písm. g) občanského soudního řádu]. I takové rozhodnutí by tak bylo třeba napadnout opravným prostředkem a požadovat jeho zrušení a nikoliv je "překrýt" zahájením nového řízení.
9. V posuzované věci městský soud (body 10 až 12 napadeného usnesení) i Nejvyšší soud (body 8 až 10 napadeného usnesení) reagovaly na stěžovatelovu námitku, že v "prvním kole" fakticky nedošlo k meritornímu rozhodnutí o jeho žalobě, a vysvětlily, proč je třeba vydaná rozhodnutí považovat za pravomocná rozhodnutí o věci samé. Tato argumentace, na niž Ústavní soud pro stručnost odkazuje, z ústavního hlediska obstojí. Proto obstojí i zastavení řízení pro překážku věci rozhodnuté.
10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu