Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. listopadu 2018 č. j. 30 Cdo 5976/2017-148 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2016 č. j. 30 Co 277/2016-82, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 3. 2019 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky.
2. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka byla přípisem ze dne 27. 3. 2019 vyzvána k odstranění jejích vad ve lhůtě do 40 dnů od doručení výzvy. Mimo jiné byla též poučena o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem i o postupu, jak si může advokáta opatřit. Současně byla upozorněna na následky spojené s neodstraněním vytčených vad.
3. Výzva Ústavního soudu byla stěžovatelce doručena dne 29. 3. 2019. Stěžovatelka však na ni nijak nereagovala, ani vady podání ve stanovené lhůtě neodstranila. 4. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. května 2019
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj