III. ÚS 839/13

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. března 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení. Usnesením ze dne 5. března 2012 č. j. 10 C 201/2011-157 odňal Obvodní soud pro Prahu 9 stěžovateli původně přiznané osvobození od soudních poplatků a zprostil povinnosti advokáta ustanoveného k jeho zastupování. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2012 č. j. 54 Co 418/2012-194 bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele tak, že se prvně uvedené rozhodnutí potvrzuje.

Stěžovatel podal návrh, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení vedené pod sp. zn. II. ÚS 82/05, I. ÚS 562/07, III. ÚS 2087/10 nebo IV. ÚS 1591/12).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2013

Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj