Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Z. P., zastoupeného PhDr. Mgr. Jiřím Nenutilem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2026 sp. zn. 61 To 23/2026 a usnesení Hlavního velitelství Vojenské policie, Odboru kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality ze dne 10. prosince 2025 č. j. VP-590-240/TČ-2024-820210, za účasti Městského soudu v Praze a Hlavního velitelství Vojenské policie, Odboru kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu
1. Usnesením Hlavního velitelství Vojenské policie, Odboru kriminální služby, Oddělení zvlášť závažné kriminality (dále jen "policejní orgán") byly podle § 79a odst. 1 trestního řádu zajištěny na účtu stěžovatele pohledávky ve výši zůstatku (1 361 690,61 Kč) i budoucí došlé prostředky, a to až do výše 264 388 493 Kč; současně byla zakázána dispozice zajištěnými prostředky. Policejní orgán tak rozhodl v rámci trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů podvodu [§ 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku] a provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence [§ 265 odst. 1, odst. 2 písm. a) a g) trestního zákoníku], k nímž mohlo dojít i v součinnosti se stěžovatelem.
2. Podle policejního orgánu dosud zjištěné skutečnosti zakládají důvodné podezření, že v úmyslu obohatit se mohly být vyváděny finanční prostředky z veřejné sbírky a dále že k vývozu zboží (vojenského materiálu) z České republiky docházelo na základě nepravdivých a neúplných údajů a bez patřičné licence. Zajištěné prostředky by tak, podle dosud zjištěných skutečností, mohly být výnosem z trestné činnosti.
3. Následnou stížnost stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v neveřejném zasedání napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou. Odůvodnil to dočasnou povahou institutu zajištění a faktem, že pro závěr o tom, že jde o nástroj trestné činnosti nebo o výnos z ní, postačuje vzhledem k časné fázi trestního řízení vyšší stupeň pravděpodobnosti. Dále městský soud uvedl, že usnesení policejního orgánu má zákonný podklad, bylo vydáno k tomu příslušným orgánem, sleduje legitimní cíl, je ve vztahu k okolnostem případu přiměřené a není zatíženo svévolí. Hospodářskou činnost nelze hodnotit nezávisle od činnosti dalších zapojených subjektů, založených ve vzájemné časové souvislosti a personální i ekonomické provázanosti. Jde-li o vývoz vojenského materiálu, je nezbytná vývozní licence.
Argumentace stěžovatele
4. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že napadenými usneseními byla porušena jeho základní práva, zakotvená v čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Stěžovatel předně popisuje genezi případu a postup orgánů činných v trestním řízení, který považuje za nesprávný a nepřiměřený. Podle něj jde o projev svévole a odepření práva.
6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 919/14 musí být z odůvodnění zajišťovacích usnesení patrné, v čem má spočívat trestná činnost a jak byla určena tvrzená výše škody. Rozhodnutí o zajištění musí vycházet z konkrétních okolností (nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 125/04). Tyto požadavky napadená usnesení nesplňují. Policejní orgán neuvedl, jak stanovil cenu, z níž vycházel, na rozdíl od auditu předloženého stěžovatelem, který vytvořila renomovaná globální autorita. Rovněž nezohlednil další náklady spojené s šetřenou činností, respektive s logikou obchodních procesů. Policejní orgán dovozuje výši škody jako rozdíl mezi deklarovanou a domnělou pořizovací cenou a zajišťuje prostředky až do výše hrubého výtěžku sbírky, přičemž současně konstatuje faktické naplnění účelu sbírky (vývoz zboží). Městský soud se dostatečně nevypořádal se stížnostními námitkami a komplexní argumentací, některé z nich zcela ignoroval, audit označil za irelevantní a nekorigoval ani budoucí možné zajištění prostředků (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13, ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 1396/07 či ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07).
7. V zajištění peněz spatřuje stěžovatel rovněž zásah do své dobré pověsti, a proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Vlastní posouzení ústavní stížnosti
8. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a nikoli další instancí v systému orgánů veřejné moci. Ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení reaguje pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která mají reálné negativní dopady na ústavně zaručená práva nebo svobody. Jinými slovy Ústavní soud zasahuje do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení až tehdy, představuje-li porušení "běžné zákonnosti" zároveň i porušení základního práva nebo svobody. V řízení o ústavní stížnosti není sama o sobě významná "nesprávnost" napadeného rozhodnutí, ať je dovozována z hmotného či procesního práva a Ústavní soud zasáhne teprve při zjištění nejzávažnějších pochybení, jsou-li vyslovené závěry hrubě nepřiléhavé nebo jsou-li projevem libovůle. To však v projednávané věci neshledal.
10. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu jsou opatřeními zasahujícími do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny či čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle judikatury Ústavního soudu (například nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14) jde o prostředek dočasný, zatímní a zajišťovací, který však nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. Při posouzení ústavnosti takových dočasných majetkových zajišťovacích institutů vychází Ústavní soud z jejich smyslu a účelu, kterým je náležité zjištění trestné činnosti, spravedlivé potrestání pachatelů a snaha co nejvíce eliminovat škodu způsobenou trestnou činností (viz nálezy sp. zn. I. ÚS 2485/13 či sp. zn. III. ÚS 125/04). Z judikatury Ústavního soudu jsou též patrné požadavky, které by měla rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení při aplikaci majetkových zajišťovacích institutů splnit. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydána příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemohou být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) a musí být odůvodněna. Rozsah zajištěného majetku musí být přiměřený nejen sledovanému cíli, tedy náležitému zjištění trestné činnosti a spravedlivému potrestání pachatelů, ale i snaze co nejvíce eliminovat a reparovat způsobenou škodu.
11. Omezení majetkových práv zákonem stanoveným postupem a ze zákonných důvodů není zbavením vlastnického práva, ale opatřením týkajícím se užívání majetku (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 642/07) a není ani porušením presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny). V průběhu řízení je možné i opakovaně žádat o zrušení zajištění; v okamžiku, kdy zajištění není nutné pro účely trestního řízení, mohou je orgány činné v trestním řízení omezit či zrušit i bez návrhu. Pro zajištění majetku v této fázi řízení postačuje jistá míra pravděpodobnosti a rozhodnutí (omezení) není konečné.
12. Jak z usnesení policejního orgánu, tak městského soudu je přitom patrné, jaké důvody je vedly k vydání napadených rozhodnutí, kdy městský soud věnuje vysvětlení okolností případu poměrně rozsáhlý prostor (body 3-18). Vypořádal se rovněž s relevancí provedeného auditu, a to odkazem na zprávu (renomovaného) auditora. Ten uvedl, že se plně spoléhal na údaje a dokumenty poskytnuté kontrolovanou společností, aniž by měl k dispozici nezávislé ověřovací mechanismy či komplexní kontrolní nástroje. Pokud mu proto nebyly oznámeny nebo poskytnuty další relevantní informace, případně byla-li sdělení klienta neúplná či zavádějící, mohou být závěry auditu nepřesné či neúplné. Vzhledem k tomu, že informace nebyly ověřovány z veřejných zdrojů, zpráva nepředstavuje statutární audit ani formu ověření účetních údajů a neposkytuje žádné ujištění o správnosti finančních informací klienta (viz bod 30 usnesení).
13. Napadená usnesení z ústavně-právního pohledu obstojí. Usnesení mají zákonný podklad, byla vydána příslušnými orgány, sledují legitimní cíl a jsou ve vztahu k okolnostem případu přiměřená. Napadená rozhodnutí popisují rovněž, v čem spatřují zapojení stěžovatele do šetřené činnosti, a dále jakým způsobem policejní orgán dospěl k určení výše škody. Tyto vyslovené závěry jsou srozumitelné, logické a v dané fázi trestního řízení dostatečné. Negativní dopad na stěžovatele neznamená bez dalšího, že jde o nezákonné rozhodnutí porušující jeho základní práva.
14. Samotné zajištění finančních prostředků nelze bez dalšího považovat ani za zásah do dobré pověsti. Jde o opatření dočasné a preventivní, které je s ohledem na okolnosti řešené věci přiměřené a dostatečně odůvodněné. Porušením základních práv stěžovatele není odůvodněné vysvětlení (bod 17), že požadovaného účelu nelze dosáhnout jiným způsobem než zajištěním věci.
15. Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila, že rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení byla porušena jeho základní práva. Jejich postup byl v souladu s procesními předpisy a napadená usnesení byla dostatečně a srozumitelné odůvodněna.
16. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
17. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že obsahově shodná usnesení policejního orgánu i městského soudu, směřující proti dalším dotčeným osobám, napadly dvě z nich (jedna právnická a jedna fyzická osoba) samostatnými ústavními stížnostmi. Věc vedená pod sp. zn. IV. ÚS 808/26 již byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením ze dne 15. 4. 2026. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu