Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky SFERIS česká konstrukční, s. r. o., se sídlem [adresa] Praha 10, zastoupené Mgr. Šimonem Machem, advokátem, se sídlem [adresa] Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2026, sp. zn. 61 To 158/2026, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2026, sp. zn. 61 To 158/2026, bylo porušeno stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Toto usnesení se proto ruší.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tím, že jím došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a spisu městského soudu, sp. zn. 61 To 158/2026, vyplývá, že napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín (dále jen "policejní orgán"), ze dne 22. 1. 2026, č. j. KRPZ-9712-8/TČ-2026-151571. Tímto usnesením policejní orgán rozhodl o zajištění finančních prostředků ve výši 1 600 000 Kč na bankovním účtu stěžovatelky. Městský soud dospěl k závěru, že stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Za stěžovatelku podala stížnost osoba, která se označila jako prokurista, avšak v době podání stížnosti jím podle zápisu v obchodním rejstříku nebyla. Zmocnění v listinné podobě ke stížnosti nepřiložila. Tato osoba byla pouze zapsána jako osoba jednající za jednatele stěžovatelky (jinou společnost s ručením omezeným), avšak pouze do dne 16. 12. 2025 (stížnost byla podána dne 23. 1. 2026).
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka namítá, že městský soud rozhodl v rozporu se zákonnou úpravou prokury. Podle stěžovatelky je zápis prokury do obchodního rejstříku pouze deklaratorní. Městský soud tedy pochybil, omezil-li se při přezkumu existence prokury toliko na nahlédnutí do obchodního rejstříku. Podle stěžovatelky nelze stížnost zamítnout pouze z důvodu opomenutí přiložení listiny prokazující prokuru. Stížnost byla navíc podána z datové schránky stěžovatelky. Nedoložení zmocnění je však především odstranitelnou překážkou řízení. Měl-li by např. stěžovatelku zastupovat její zaměstnanec, nemohl by městský soud takovou skutečnost ověřit z žádného veřejného seznamu. Městský soud měl povinnost vyzvat stěžovatelku k předložení listiny o udělení prokury a stanovit jí k tomu přiměřenou lhůtu.
Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele
4. Ústavní soud postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k městskému soudu a Městskému státnímu zastupitelství v Praze.
5. Městský soud plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
6. Městské státní zastupitelství v Praze se k výzvě nevyjádřilo. Protože bylo ve výzvě poučeno, že nevyjádří-li se, bude to podle § 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, nebylo s ním již dále jednáno.
7. Vyjádření městského soudu zaslal Ústavní soud stěžovatelce na vědomí a k případné replice. V ní stěžovatelka uvedla, že podle jejího názoru je zásadní skutečnost, že stížnost byla poslána z její datové schránky. Je bez významu, jaká osoba byla autorem tohoto podání. K podané stížnosti proto měl městský soud přihlížet. Obdobný závěr vyplývá podle stěžovatelky z nálezů sp. zn. II. ÚS 3042/14 a sp. zn. Pl. ÚS 30/24. Stěžovatelka proto setrvala na své ústavní stížnosti.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené okolnosti a shledal, že ústavní stížnost je důvodná.
10. Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím došlo k zamítnutí podané stížnosti z procesních důvodů [§ 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu], dotýká se napadený zásah především práva na přístup k soudu, které je neodmyslitelnou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (viz např. bod 15 nálezu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1136/20).
11. Městský soud především nevysvětluje, z jakého právního důvodu je nutné podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnout stížnost podanou jménem zjevně oprávněné osoby, kterou za ni podala jiná osoba, jež není (podle názoru soudu) oprávněna za ni před soudem jednat. Podle Ústavního soudu v popsané situaci nejde o otázku aktivní legitimace, kterou uvedené ustanovení trestního řádu upravuje, nýbrž o otázku oprávněnosti jednání za právnickou osobu, případně zastoupení, potažmo o otázku obsahových náležitostí podané stížnosti. Sám městský soud pod bodem 6 napadeného usnesení dospívá k závěru, že napadené usnesení policejního orgánu se stěžovatelky přímo dotýká.
12. Ústavní soud se obdobnou problematikou zabýval v nedávném nálezu ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. II. ÚS 724/25. V něm posuzoval situaci, kdy stížnost proti usnesení soudu podala jménem odsouzeného jeho manželka, jakožto zástupkyně. Městský soud usnesením, sp. zn. 9 To 24/2025, tuto stížnost odmítl jako podanou osobou neoprávněnou. Ústavní soud shledal takový postup ústavně nekonformním a uvedl k tomu, že "soud sice správně uvedl, že manželka odsouzeného jej nemůže v trestním řízení zastupovat, to však nemůže vést k závěru, že stížnost jako takovou podala právě stěžovatelova manželka, tedy neoprávněná osoba. Formulace použité v podané stížnosti dostatečně zřetelně vypovídaly o tom, že stížnost podává stěžovatel a jeho manželka jej (neoprávněně) "zastupuje" pouze při podpisu stížnosti. Pokud by i přesto měl městský soud pochybnosti o tom, kdo je podatelem stížnosti, měl si to ověřit dotazem na stěžovatele, což však neučinil. (...) Skutečnost, že se stěžovatel nechal neoprávněně při podpisu stížnosti zastupovat manželkou, nemůže mít jiný význam, než že je třeba na podanou stížnost pohlížet jako na nepodepsanou, tedy nesplňující jednu z obecných a obligatorních náležitostí podání vyžadovanou § 59 odst. 3 trestního řádu. Proto měl městský soud postupovat způsobem, který předpokládá stejné ustanovení, tj. měl stížnost vrátit stěžovateli k doplnění podpisu, a to s příslušným poučením a určením lhůty pro odstranění tohoto nedostatku." (totožně viz nález ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. III. ÚS 938/25).
13. Podle Ústavního soudu je namístě uvedený závěr tím spíše vztáhnout na stížnost podanou jménem právnické osoby, za kterou musí vždy jednat nějaká fyzická osoba. Soudy musí zásadně procesní pravidla (včetně pravidel o zastupování právnické osoby) vykládat tím způsobem, aby neodepřely nositelům ústavních práv jejich právo na přístup k soudu, resp. na soudní ochranu.
14. Městský soud však v dané věci takto nejednal. Stížnost byla zjevně psána jménem stěžovatelky (její název je uveden jak v záhlaví, tak v odůvodnění a stížnost je jejím názvem na konci podepsána) a odeslána z její datové schránky. Měl-li městský soud pochybnosti o stěžovatelčině vůli podat stížnost, či o oprávnění podatele jednat za stěžovatelku, bylo jeho povinností stěžovatelku vyzvat k odstranění tohoto nedostatku (resp. vyjasnění dané situace). To však městský soud neučinil a namísto toho stížnost zamítl bez věcného posouzení jejího obsahu. Takový postup musí Ústavní soud hodnotit jako nepřijatelně příkrý k procesním právům stěžovatelky.
15. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že městský soud napadeným rozhodnutím porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto ústavní stížnosti podle § 82 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a podle § 83 písm. a) téhož zákona napadené rozhodnutí zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. září 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu