Plný text
ÚS 85/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti Doc. PhDr. I.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.L., dne 16. 8. 1994, mimo ústní jednání, předsedou senátu JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, došlým Ústavnímu soudu ČR 15. 6. 1994, napadá stěžovatel rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 1994 (vydané ve věci 15 Co 429/93 označeného soudu) a tvrdí, že tímto rozsudkem krajský soud, jako orgán veřejné moci, zasáhl do stěžovatelových ústavně zaručených práv a svobod, aniž by však ve své ústavní stížnosti podrobněji rozvedl, v čem takovýto protiústavní zásah spatřuje.
K podání stížnosti nebyla připojena ani plná moc zástupce, který jménem stěžovatele ústavní stížnost vypracoval a Ústavnímu soudu předložil (§ 31 odst. 2 zák. č 182/93 Sb.) ani kopie rozhodnutí, o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zák. č. 182/93 Sb.).
Tyto formální vady byly zástupci stěžovatele vytknuty přípisem Ústavního soudu ze dne 11. 7. 1994 (ten byl zástupci stěžovatele doručen dne 14. 7. 1994) a současně k odstranění těchto formálních vad byla poskytnutá lhůta v trvání 10 dnů.
Takto stanovená lhůta tedy uplynula dnem 24. 7. 1994.
Teprve přípisem ze dne 11. srpna 1994, doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 8. t. r., zástupce stěžovatele posléze označené výzvě Ústavního soudu částečně vyhověl tím, že Ústavnímu soudu předložil kopie rozhodnutí, proti nimž stěžovatelova ústavní stížnost míří, stran plné moci však uvedl, že "k podpisu formuláře plné moci bude nucen klienta vyzvat a teprve poté příslušnou plnou moc soudu předloží".
Z toho, co uvedeno shora, vyplývá jednak, že část formálních vad odstranil zástupce stěžovatele po stanovené lhůt, jednak, že další část těchto vad neodstranil ani k dnešnímu dni.
Za této situace proto nezbylo, než o ústavní stížnosti rozhodnout, jak ze znělky tohoto rozhodnutí je patrno (§ 43 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/93 Sb.), když žádosti o další prodloužení, podané po prošlé lhůtě předchozí, nebylo důvodu vyhovět.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.).
V Brně dne 16. 8. 1994
JUDr. Vlastimil Ševčík předseda senátu ÚS ČR