Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele D. Š., zastoupeného PhDr. Mgr. Jiřím Nenutilem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2026 sp. zn. 61 To 22/2026 a usnesení Hlavního velitelství Vojenské policie, odboru kriminální služby, oddělení zvlášť závažné kriminality ze dne 10. prosince 2025 č. j. VP-590-239/TČ-2024-820210, za účasti Městského soudu v Praze a Hlavního velitelství Vojenské policie, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Hlavního velitelství Vojenské policie, odboru kriminální služby, oddělení zvlášť závažné kriminality (dále jen "policejní orgán") z důvodu tvrzeného rozporu s čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že několik osob je podezřelých ze spáchání zvlášť závažných zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. a) a g) trestního zákoníku. V rámci tohoto trestního řízení došlo k vydání několika rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o zajištění peněz na specifikovaných bankovních účtech, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že jde o výnosy z trestné činnosti. Jednoho z těchto rozhodnutí o zajištění se týká i nyní posuzovaná věc.
3. Policejní orgán rozhodl napadeným usnesením tak, že se stěžovateli se podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zajišťují na bankovním účtu (s aktuálním zůstatkem ve výši 113 115 Kč) pohledávky ve výši zůstatku na účtu a peněžní prostředky na tento účet v budoucnu došlé, a to až do výše 264 388 493 Kč. Podle policejního orgánu je prošetřován trestný činu podvodu, z jehož spáchání je stěžovatel společně s dalšími osobami podezřelý. Jeho podstata spočívá v tom, že podezřelí založili veřejnou sbírku na získání peněz na nákup dronů pro Ukrajinu. Ve sbírce uváděli jako jednotkovou pořizovací cenu dronu částku 10 tis. Kč, byť náklady na jeden dron se ve skutečnosti pohybovaly kolem 4 740 Kč včetně dopravy (195,5 amerických dolarů). Využití finančních prostředků z veřejné sbírky podléhalo přísným podmínkám plynoucím mj. z § 23 zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách). Podezřelí však měli přes společnost X, jež byla od počátku personálně i ekonomicky propojena se spolkem Y coby pořadatelem veřejné sbírky, "vyvést" část finančních prostředků ze sbírky a užívat je pro svou vlastní potřebu (mj. je převádět na své soukromé bankovní účty) v rozporu s povinnostmi plynoucími ze zákona o veřejných sbírkách. Tím mohla být poškozeným dárcům způsobena škoda v celkové výši až 264 388 493 Kč. Policejní orgán v této souvislosti poukázal na provedené finanční šetření k relevantním bankovním účtům, z něhož vyplynulo, že společnost X z finančních prostředků získaných od Y převedla milionové částky ve prospěch osobních účtů podezřelých a dalších osob (včetně bývalé partnerky jednoho z podezřelých). Další desítky milionů korun zůstaly na účtu společnosti X, a to i navzdory údajným vysokým nákladům společnosti na montáž a úpravu dronů. Stěžovatel tímto způsobem obdržel na svůj spořící účet částku 1 022 876 Kč. Uvedená společnost přitom takřka neměla jiné odběratele než Y, nevyvíjela standardní obchodní činnost, negenerovala jiný zisk a neměla jiné odběratele.
4. Podstatou souvisejícího trestného činu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence je podle policejního orgánu osm žádostí u Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen "licenční správa") o vývozní povolení pro zboží dvojího užití (tj. zboží vyrobené pro civilní účely, které však lze použít i pro vojenské účely) pro 18 200 kusů dronů, přičemž jejich určení bylo deklarováno jako "humanitární účely, dar". Na základě těchto povolení bylo vyvezeno 17 000 kusů dronů. Jejich konečnými uživateli však byly ukrajinské bezpečnostní složky, bojové jednotky apod. S ohledem na povahu, určení a příjemce vyvážených dronů proto lze mít za to, že ve skutečnosti nešlo o zboží dvojího určení, ale o vojenský materiál ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. Zahraniční obchod s vojenským materiálem podléhá přísné regulaci a je nutno získat pro něj zvláštní licenci, v rámci níž se prověřuje mj. bezpečnostní spolehlivost dotčených právnických osob. I navzdory tomu však bylo požádáno "pouze" o povolení k vývozu zboží dvojího užití za klamně tvrzenými humanitárními účely, jehož získání je mnohem jednodušší. Minimálně část podezřelých s tím musela být s ohledem na své předchozí pracovní zkušenosti z prostředí armády srozuměna.
5. Pokud jde o nutnost zajištění finančních prostředků na bankovních účtech podle § 79a trestního řádu, podle policejního orgánu existuje důvodné podezření, že peníze zaslané dárci na nákup dronů pro Ukrajinu z nemalé části sloužily k obohacení celého řetězce osob, a to - zjednodušeně řečeno - prostřednictvím protiprávního "vyvádění" peněz z veřejné sbírky přes společnost X (od počátku personálně i ekonomicky propojené se Y). Vznikla proto potřeba zajistit finanční prostředky, které by mohly být výnosem ze shora popsané trestné činnosti, pro potřeby trestního řízení. Odčerpání výnosů z trestné činnosti je totiž jedním z důležitých cílů trestního řízení, protože pouze tak může platit, že páchání trestných činů se nevyplácí. Podle výsledků dosavadního dokazování se navíc jeví, že zajištěné finanční prostředky by v budoucnu mohly být postiženy uložením trestu propadnutí věci podle § 70 trestního zákoníku. Policejní orgán měl za to, že byla splněna i podmínka neodkladnosti a neopakovatelnosti požadovaného úkonu.
6. Městský soud napadeným usnesením zamítl stěžovatelovu stížnost. S napadeným usnesením policejního orgánu se ztotožnil, a proto na něj v podrobnostech odkázal. Nad rámec toho uvedl, že rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot je rozhodnutím zatímní a zajišťovací povahy, jež nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. Zpravidla je navíc vydáváno v rané fázi řízení. Nelze proto vyžadovat, aby orgány činné v trestním řízení rozhodovaly na základě nepochybné jistoty, ale pouze na základě vyššího stupně pravděpodobnosti, že jde o výnos z trestné činnosti. Současný stav dokazování pro založení tohoto vyššího stupně pravděpodobnosti postačuje. Připomněl personální a ekonomické propojení Y a společnosti X a zdůraznil, že jejich činnost nelze posuzovat odděleně. Na základě zjištěných informací se jeví, že zvolená struktura by mohla vykazovat známky účelovosti a snahy o obejití přísné zákonné regulace využívání finančních prostředků z veřejných sbírek. Městský soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatele, že zakoupené drony byly systematicky upravovány, individualizovány a osázeny vlastním softwarem na základě požadavků koncových uživatelů, což by mohlo odůvodňovat rozdíl mezi skutečnou a deklarovanou cenou. Svědecké výpovědi osob působících na Ukrajině i v provozovně společnosti X totiž svědčily o tom, že drony byly vesměs pouze předávány k dalšímu transportu, aniž by byly jakkoliv upravovány či kompletovány. Tvrzení stěžovatele o nákladných úpravách dronů před odesláním na Ukrajinu zpochybňuje také skutečnost, že desítky milionů korun ze sbírky zůstaly na účtech společnosti X. Nakonec správnost zjištění policejního orgánu nezpochybňuje ani to, že společnost XY měla u dotčených právnických osob provést audit. Již v samotné auditorské zprávě je totiž zdůrazněno, že vycházela pouze z údajů poskytnutých samotným Y, aniž by auditorská společnost měla k dispozici nezávislé ověřovací mechanismy; dále že pokud auditorské společnosti nebyly poskytnuty úplné, přesné, relevantní a nezavádějící informace, její závěry mohou být nepřesné či neúplné; a nakonec že zpráva nepředstavuje statutární audit ani formu ověření účetních údajů. Tato auditorská zpráva tudíž musí být hodnocena s krajní obezřetností. Na základě dostupných důkazů se proto podle městského soudu zdá, že celá veřejná sbírka byla od počátku nastavena tak, aby umožnila vybírat od dárců finanční prostředky, které byly následně odčerpány prostřednictvím společnosti X ze Y. Drony - pořízené za nižší než tvrzenou cenu - byly sice dodány na Ukrajinu, avšak nemalou část finančních prostředků ze sbírky si podezřelí ponechali jako "zisk". To současně odůvodňuje nutnost zajištění finančních prostředků na účtech podezřelých.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Má za to, že z jejich odůvodnění není zřejmé, v čem měla spočívat prošetřovaná trestná činnost nebo jakým způsobem byla určena pravděpodobná výše škody. Městský soud se dle jeho názoru nevypořádal s jeho stížnostní argumentací ani s předloženými důkazy (např. auditorskou zprávou). Napadená rozhodnutí operují s tvrzenou jednotkovou pořizovací cenou 4 740 Kč včetně dopravy (195,5 amerických dolarů) za dron, byť z auditorské zprávy plyne, že reálná tržní jednotková cena srovnatelných dronů se pohybovala v rozpětí od 9 200 do 12 400 Kč. Orgány činné v trestním řízení také přehlížejí logiku obchodního procesu, kdy nepostačuje pouhé pořízení komponentů, ale je nutná jejich (zpravidla nákladná) deponace, kompletace a transport ke konečnému příjemci, jako i v nyní posuzované věci. Reálné náklady jsou vyšší než pořizovací cena dronu. Výpočty policejního orgánu jsou proto nepřesné a nepřezkoumatelné. Není ani zřejmé, proč byly zajištěny finanční prostředky v podstatě až do výše výtěžku celé sbírky (přes 264 mil. Kč), když policejní orgán sám konstatuje, že na Ukrajinu mělo být vyvezeno 17 000 dronů. Je zřejmé, že částka, která byla stěžovateli na účtu zajištěna, je v hrubém nepoměru k závažnosti jeho (prověřované) trestné činnosti. Napadenými rozhodnutími proto bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Současně tato rozhodnutí zasahují do jeho dobré pověsti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky plynoucími z § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Současně vyčerpal všechny procesní prostředky nápravy, které měl k dispozici, pročež je ústavní stížnost přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Zajištění věci podle § 79a trestního řádu lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určité věci jsou nástrojem nebo výnosem z trestné činnosti. Věci zajišťované podle citovaného ustanovení bezpochyby představují majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a spadají do rozsahu těchto ustanovení. Rozhodnutí o zajištění věci tudíž zasahuje do práva na ochranu a pokojné užívání majetku. Současně je však nutno zdůraznit, že v důsledku zajištění nedochází k odejmutí vlastnického práva k věci, nýbrž k omezení dispozice s ní. Jde tudíž o pouhé omezení užívání majetku ve smyslu druhého odstavce čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě [nález ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II. ÚS 1367/17 (N 46/88 SbNU 623), bod 17; rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ve věci Uzan a další proti Turecku ze dne 10. 12. 2019, č. 19620/05 a další, § 194; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 1999 sp. zn. 6 Tz 11/99 (R 60/1999 tr.)].
10. Při posuzování ústavnosti rozhodnutí o zajištění věci Ústavní soud vychází z toho, že jde o zatímní a dočasný zajišťovací institut, jehož účelem je - stručně řečeno - zabránit tomu, aby byly nástroje či výnosy z trestné činnosti odejmuty z dosahu orgánů činných v trestním řízení ještě předtím, než trestní řízení stihne skončit [srov. např. nález ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14 (N 187/79 SbNU 121), bod 16]. Jde tudíž o jeden z institutů, jimiž je zajišťována efektivita trestního řízení (zejm. možnost pozdějšího výkonu majetkových trestů nebo ochranných opatření) a naplňována maxima, že páchání trestné činnosti se nemá vyplácet.
11. Zatímní a dočasnou povahu zajištění věci a potažmo i zásahu do práva na ochranu a pokojné užívání majetku zákonodárce zdůraznil na mnoha místech trestního řádu. Již samotný § 2 odst. 4 trestního řádu ukládá orgánům činným v trestním řízení, aby projednávaly "s největším urychlením ... věci, ve kterých byl zajištěn majetek, je-li to zapotřebí vzhledem k hodnotě a povaze zajištěného majetku." Taktéž v § 79f odst. 1 trestního řádu je zdůrazněno, že zajištění věci má být - i bez návrhu - zrušeno nebo omezeno, není-li jej již třeba nebo jej není třeba ve stanoveném rozsahu. Ustanovení § 79f odst. 2 trestního řádu pak osobě, jejíž věc byla zajištěna, přiznává právo žádat o zrušení nebo omezení zajištění prakticky kdykoliv během trestního řízení, a to i opakovaně (v případě uplatňování stejných důvodů lze podat opakovanou žádost až po 30 dnech). Skutečnost, že v důsledku zajištění může docházet k poměrně citelnému zásahu do práva na pokojné užívání majetku, zákonodárce řádně reflektoval již tím, že v trestním řádu zakotvil nástroje, jež mohou pomoci minimalizovat intenzitu tohoto zásahu.
12. Ústavní soud při svém hodnocení nezohledňuje pouze dočasnou povahu zajištění, ale také skutečnost, že rozhodnutí o zajištění věci může být - a typicky je - vydáváno v rané fázi trestního řízení, kdy orgány činné v trestním řízení mají k dispozici pouze omezené množství důkazů. S ohledem na to je vyžadován pouze vyšší stupeň pravděpodobnosti, že zajištěná věc je nástrojem či výnosem z trestné činnosti. Na počátku řízení, kdy je potřeba získané poznatky vyhodnotit rychle a kdy hrozí nebezpečí z prodlení, totiž nelze na hodnocení důkazů, z nichž plyne pravděpodobnost takového závěru, vztáhnout stejné požadavky jako na hodnocení důkazů svědčících o (ne)vině obžalovaného ze spáchání dotčeného trestného činu. Úvahy orgánů činných v trestním řízení se proto v tomto stadiu řízení mohou - a zpravidla budou - pohybovat pouze v pravděpodobnostní rovině, nikoli v rovině praktické jistoty [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1367/17, bod 19; nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13 (N 206/71 SbNU 429); nález ze dne 22. 9. 2015 sp. zn. I. ÚS 3511/14 (N 173/78 SbNU 577)].
13. Jakkoliv je judikatura Ústavního soudu při přezkumu rozhodnutí o zajištění věci podle § 79a trestního řádu zdrženlivá, je v ní současně zdůrazňována potřeba zachování proporcionality zásahu do základních práv stěžovatelů. Ústavní soud dohlíží jak na přiměřenost mezi hodnotou zajištěné věci a předpokládanou výší škody (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2350/24, bod 25; nález ze dne 21. 7. 2020 sp. zn. I. ÚS 818/20), tak na přiměřenost délky trvání zajištění (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2350/24, bod 26; nález sp. zn. II. ÚS 3662/14, bod 20).
14. Ústavní soud po zhodnocení všech relevantních okolností neshledal, že by napadená rozhodnutí zasahovala nepřiměřeným a tudíž ústavně nepřípustným způsobem do práva stěžovatele na pokojné užívání majetku, případně do jeho práva na spravedlivý proces.
15. Trestní řízení se nachází ve velice rané fázi, prakticky na svém úplném počátku. Orgány činné v trestním řízení z povahy věci mohly vycházet pouze z omezeného spektra důkazů stran toho, že zajištěné věci (finanční prostředky na bankovním účtu stěžovatele) by mohly být výnosem z trestné činnosti. Nemá-li být popřena povaha a efektivita zajištění věci podle § 79a trestního řádu coby předběžného zajišťovacího institutu, nelze - jak plyne ze shora uvedených obecných principů - na odůvodnění jejich rozhodnutí o zajištění klást přemrštěné požadavky nebo vyžadovat praktickou jistotu, že zajištěné finanční prostředky jsou skutečně výnosem z trestné činnosti. V této fázi řízení naopak postačuje toliko vyšší pravděpodobnost, že jde o výnos z trestné činnosti.
16. Na základě důkazů, které orgány činné v trestním řízení doposud shromáždily, a skutečností, které uvedly v napadených rozhodnutích, lze mít podle Ústavního soudu za to, že judikaturou požadovaný standard vyšší pravděpodobnosti byl naplněn. Policejní orgán i městský soud založily svá rozhodnutí mj. na relativně podrobné analýze a) tvrzeného širšího schématu odčerpávání finančních prostředků z veřejné sbírky, b) zapojení jednotlivých podezřelých do tohoto schématu, c) personálního a ekonomického propojení mezi společností X a spolkem Y, d) finančních toků mezi jednotlivými účty, včetně povahy a určení těchto účtů, e) rozdílu mezi veřejně deklarovanou a skutečnou jednotkovou pořizovací cenou dronu, včetně posouzení stěžovatelem tvrzeného rozsahu úprav dronů před jejich předáním koncovým uživatelům, a v neposlední řadě f) rozdílu mezi tvrzeným humanitárním využitím dronů v žádosti o licenci a jejich zjištěným, výlučně vojenským určením. Vycházely z poměrně široké palety důkazů, a to zejm. vezme-li se do úvahy, že řízení se v době vydání napadených rozhodnutí nacházelo na samotném počátku. Kromě finančního šetření a zajištění dalších listinných důkazů se orgány činné v trestním řízení opíraly také o svědecké výpovědi osob působících na Ukrajině i v provozovně společnosti X ohledně toho, zda a případně v jakém rozsahu docházelo k tvrzeným úpravám a kompletaci zakoupených dronů. Z těchto výpovědí vyplynulo, že drony nebyly před odesláním na Ukrajinu takřka vůbec kompletovány, upravovány nebo jinak přizpůsobovány potřebám koncových uživatelů (např. prostřednictvím instalace nákladného softwaru), jak tvrdí stěžovatel, nýbrž byly pouze "přeposílány dál". Orgány činné v trestním řízení se také dostatečně zabývaly povahou a relevancí auditorské zprávy, na kterou stěžovatel obsáhle odkazuje v ústavní stížnosti. Jejich závěr, že předložená auditorská zpráva má pouze omezený význam, jelikož její zpracovatel sám upozorňoval na její značné limity (např. na to, že vycházel pouze z poskytnutých údajů a že neměl k dispozici žádné nezávislé ověřovací mechanismy), se jeví jako logický a udržitelný. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu podle Ústavního soudu postačují k závěru o vyšší pravděpodobnosti, že zajištěné prostředky jsou výnosem z trestné činnosti.
17. Nepřiměřenost nelze spatřovat ani v délce zajištění finančních prostředků na bankovním účtu stěžovatele. Z napadených rozhodnutí totiž plyne, že k jejich zajištění došlo teprve v prosinci 2025, tedy před zhruba osmi měsíci. To ve světle judikatury Ústavního soudu rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou dobu, u níž by mohly vzniknout pochybnosti o pouhé "dočasnosti" zajištění věci podle § 79a trestního řádu. Ostatně právě s ohledem na krátkou dobu zajištění finančních prostředků na účtu stěžovatele Ústavní soud nepovažoval za nutné aplikovat přísnější a důkladnější standard přezkumu napadených rozhodnutí [srov. např. nález ze dne 20. 2. 2026 sp. zn. IV. ÚS 1218/25, bod 17; nález ze dne 21. 7. 2020 sp. zn. I. ÚS 818/20 (N 152/101 SbNU 64), bod 28].
18. Nepřiměřenost nakonec nelze spatřovat ani v rozsahu zajištění finančních prostředků na účtu stěžovatele. Ústavní soud v této souvislosti připomíná a zdůrazňuje, že na účtu stěžovatele byla aktuálně zajištěna částka 113 115 Kč, představující zůstatek na účtu v době zajištění. S ohledem na to, že podle zjištění policejního orgánu měl stěžovatel v důsledku shora popsaného schématu obdržet na svůj účet částku 1 022 876 Kč, se zajištěná částka nejeví jako přemrštěná.
19. Je nicméně pravdou, že současně s aktuálním zůstatkem na stěžovatelově účtu byly zajištěny i peněžní prostředky na tento účet v budoucnu došlé, a to až do celkové výše 264 388 493 Kč (tj. až do výše celkové škody, která mohla v důsledku trestné činnosti vzniknout). Ústavní soud v této souvislosti především připomíná, že § 79a odst. 2 trestního řádu umožňuje zajistit i právo, jež má teprve vzniknou v budoucnosti. Orgány činné v trestním řízení proto v obecné rovině mohly zajistit nejen finanční prostředky tvořící aktuální zůstatek na účtu, nýbrž i finanční prostředky na účet v budoucnu došlé. Pokud jde o samotný rozsah takového zajištění, lze stěžovateli dát zčásti zapravdu v tom, že v napadených rozhodnutích je jistý vnitřní nesoulad - příslušné orgány sice na jedné straně připouštějí, že určitá část finančních prostředků z veřejné sbírky byla využita na nákup dronů, které již byly doručeny na Ukrajinu, avšak na druhé straně zajistily finanční prostředky na dotčených účtech až do výše celkového výtěžku z veřejné sbírky, aniž by se podrobněji zabývaly tím, zda škodu způsobenou trestným činem tvoří celá tato částka nebo pouze její poměrná část. Lze však očekávat, že tato dílčí nepřesnost bude v pozdějších fázích trestního řízení napravena, přičemž podnět k tomu může dát i stěžovatel prostřednictvím návrhu podle § 79f odst. 2 trestního řádu.
20. Nakonec pokud stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí zasahují i do jeho práva na zachování osobní cti a dobré pověsti podle čl. 10 odst. 2 Listiny, jde o argumentaci zcela mimoběžnou s podstatou a obsahem napadených rozhodnutí. Z ústavní stížnosti totiž plyne, že stěžovatel za zásah do své dobré pověsti považuje již to, že je vedeno trestní řízení, nikoli to, že byly zajištěny finanční prostředky na jeho bankovním účtu. Ústavní soud proto nepovažoval za nutné blíže se touto stížnostní námitkou zabývat.
21. Ústavní soud ze všech uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 12. srpna 2026
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu