Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. C. S..Company, s. r. o., sídlem [adresa] 2) AGS Groep CZ, s. r. o., se sídlem [adresa] 3) SK companies, a. s., sídlem [adresa] a 4) Š. K., zastoupených Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem [adresa] proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. února 2024, č. j. 2 KZN 1/2024-11, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") s tím, že jím došlo k porušení jejich ústavních práv vyplývajících z čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelé podali dne 24. 11. 2023 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku. Toho se podle stěžovatelů mohly dopustit jedna fyzická a jedna právnická osoba (dále jen "podezřelí"), s kterými stěžovatelé v minulosti uzavřeli smlouvy o vedení účetnictví. Ani po třech měsících od vypovězení těchto smluv nepředali podezřelí stěžovatelům kompletní a řádně zpracované účetnictví, což podezřelí podmiňují úhradou vystavěných faktur. Okresní státní zastupitelství v Příbrami (dále jen "okresní státní zastupitelství") informovalo stěžovatele vyrozuměním ze dne 15. 12. 2023, č. j. 1 ZN 188/2023-30, že podle jeho názoru nejde v dané věci o podezření ze spáchání trestného činu. Jde o soukromoprávní spor dvou společností týkající se kvality poskytovaných služeb a úhrady za ně. I kdyby jednání podezřelých naplnilo všechny znaky uvedené skutkové podstaty, nebylo by možné uplatnit proti nim prostředky trestní represe, neboť ochrany práv stěžovatelů lze docílit i uplatněním mírnějších právních prostředků (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku). Orgány činné v trestním řízení nelze zneužívat k vymáhání čistě soukromoprávních nároků.
3. Stěžovatelé se obrátili na krajské státní zastupitelství s podnětem k výkonu dohledu, který byl napadeným vyrozuměním vyhodnocen jako nedůvodný. Krajské státní zastupitelství se ztotožnilo se závěry okresního státního zastupitelství a nepřisvědčilo žádné z námitek stěžovatelů. Z odkazů stěžovatelů na jiné právní předpisy a soudní rozhodnutí nelze dovodit závěr o důvodném podezření ze spáchání daného trestného činu. Oproti řízení, v němž bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1619/2018, na které stěžovatelé odkazují, vykazuje jejich věc podstatné odlišnosti. V uvedené trestní věci byl odsouzen pachatel, který odmítl poškozené společnosti předat účetní doklady a tím znemožnil podání daňového přiznání a vyměření daně finančním úřadem. Podobně nepřípadné shledalo krajské státní zastupitelství odkazy na další judikáty Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
Argumentace stěžovatelů
4. Stěžovatelé namítají, že státní zastupitelství nejednala v souladu s trestním řádem, nezohlednila judikaturu Nejvyššího soudu a nepřiměřeně aplikovala zásadu subsidiarity trestní represe. Jednáním podezřelých je ztěžována jejich povinnost vést řádné účetnictví. Podle judikatury Nejvyššího soudu nemohou být účetní doklady předmětem zadržovacího práva. Státní zástupce se pokusil věc stěžovatelů odlišit od rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 1619/2018, avšak učinil tak podle stěžovatelů nepřesvědčivě, neboť jim hrozí stejný následek. Podobně účelově interpretuje i závěry civilní judikatury Nejvyššího soudu. Soukromoprávní povaha vztahu mezi podezřelými a stěžovateli nikterak nevylučuje uplatnění prostředků trestní represe. Dostatečnou ochranu právům stěžovatelů neposkytují ani jiné právní předpisy. Zároveň se státní zastupitelství nevypořádala se všemi stěžovateli uplatněnými argumenty.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují námitky uplatněné již v řízení vedeném před krajským státním zastupitelstvím. Většina uplatněných námitek podle Ústavního soudu postrádá jakýkoliv konkrétní ústavní rozměr, neboť jde o polemiku na úrovni podústavního práva nebo skutkových závěrů. Ani z ústavní stížnosti nevyplývají žádné skutečnosti, pro které by pro ochranu domnělých práv stěžovatelů mělo být nedostatečné využití prostředků soukromoprávní povahy. Stěžovatelé v tomto směru argumentují "především časovou náročností" (tím je zřejmě myšlena délka soudního řízení) a hrozbou zničení či zcizení účetních dokladů.
8. U prvního argumentu je třeba se ztotožnit s odůvodněním napadeného vyrozumění, orgány činné v trestním řízení nelze využívat k ochraně soukromoprávních zájmů fyzických či právnických osob. Vůči takovému zneužití trestního řízení se Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezil [obdobně např. nález ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. III. ÚS 1017/15 (N 163/86 SbNU 663) nebo usnesení ze dne 4. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 540/17].
9. Druhý z důvodů je třeba považovat za irelevantní, neboť je ryze spekulativní. To (mimo jiné) odlišuje věc stěžovatelů od řízení, v němž Nejvyšší soud vydal usnesení ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1619/2018, podle kterého pachatel odmítl vydat účetní doklady nejen poškozené společnosti, nýbrž i orgánům finanční správy. Následek jednání pachatele je jednou z klíčových okolností pro posouzení společenské škodlivosti skutku. V současné chvíli tudíž nelze nic vytknout závěrům státních zastupitelství, podle nichž jde prozatím pouze o soukromoprávní spor dvou obchodních subjektů.
10. K námitce, podle které se orgány státního zastupitelství nevypořádaly se všemi uplatněnými námitkami, Ústavní soud odkazuje na judikatorně ustálený názor, že takovou povinnost orgány rozhodující o právech a povinnostech nemají. Z hlediska zásad spravedlivého procesu se musí vypořádat se všemi námitkami, které jsou relevantní pro předmět daného řízení. Tím v dané věci bylo naplnění podmínek zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku, jímž se napadené vyrozumění řádně zabývá.
11. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu