Usnesení ze dne 30. 7. 2008
Ústavní soud rozhodl dne 30. července 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Musila a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. V., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou v Šumperku, Slovanská 7, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 2. 2008 č. j. 22 Nc 1972/2007-42, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností ze dne 27. 3. 2008, řádně doplněnou podáním ze dne 26. 6. 2008, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 2. 2008 č. j. 22 Nc 1972/2007-42. Dle stěžovatele jím bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z předložené kopie napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že soudní exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, kterým stěžovateli jako povinnému uložil povinnost uhradit (exekutorovi) náklady exekuce a náklady oprávněného. Stěžovatel podal námitky, v nichž tvrdil neoprávněnost nákladů exekuce i oprávněného s tím, že dlužnou částku zaplatil na účet exekutorského úřadu dne 29. 10. 2007. O námitkách rozhodl Okresní soud v Šumperku napadeným usnesením tak, že změnil výrok I příkazu k úhradě nákladů exekuce, když (toliko) snížil výši nákladů exekuce; námitky proti výroku II, týkajícímu se náhrady nákladů oprávněného, zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasil s tím, že by měl exekutorovi hradit náklady exekuce. Uvedl, že se nebránil dobrovolnému zaplacení dluhu, avšak dluh chtěl zaplatit až po vydání rozhodnutí o jeho dovolání (poznámka: v nalézacím řízení); uložení povinnosti nahradit náklady exekuce je tak příliš "tvrdé". Uvedl, že postupoval dle svých práv, když se bránil podáním (odvolání a) dovolání.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
K otázce náhrady nákladů řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje tak, že odpovídající procesní nároky či povinnosti zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti (neboť rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto na ně dopadají postuláty spravedlivého procesu), nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo. Důvod pro kasační zásah do napadeného rozhodnutí však Ústavní soud v dané věci neshledal. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojil proti povinnosti nahradit exekutorovi náklady exekuce s tím, že dluh zaplatil dobrovolně na účet exekutora. Touto námitkou se zabýval již okresní soud v námitkovém řízení v rámci exekuce. V napadeném usnesení podrobně a srozumitelně odůvodnil jak existenci (vznik) práva exekutora na náhradu nákladů exekuce, tak výpočet výše těchto nákladů (náklady exekuce snížil oproti příkazu k úhradě). V postupu (usnesení) okresního soudu nelze spatřovat libovůli ani rozpor s principem spravedlnosti; obecný soud nevybočil při rozhodování o náhradě nákladů exekuce z ústavních kautel. Na uvedeném nemění nic ani skutečnost, že stěžovatel je jiného názoru a považuje uhrazení svého dluhu ve fázi exekučního řízení (po nařízení exekuce a pověření exekutora) za dobrovolné plnění, eventuálně se neztotožňuje s možností exekučního řízení v případě probíhajícího dovolacího řízení.
Napadeným usnesením nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, proto Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2008
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu
Usnesení ze dne 17. 7. 2008
Ústavní soud rozhodl dne 17. července 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. V., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou v Šumperku, Slovanská 7, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 2. 2008 č. j. 22 Nc 1972/2007-42 a proti držení v Psychiatrické léčebně ve Šternberku, takto:
Výrok
Ústavní stížnost stěžovatele, kterou brojí proti jeho držení v Psychiatrické léčebně ve Šternberku, se vylučuje k samostatnému řízení.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 4. 4. 2008 a dne 22. 5. 2008 od stěžovatele návrhy, které byly na výzvu Ústavního soudu řádně doplněny podáním ze dne 26. 6. 2008.
Z doplněné ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel brojí jednak proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 2. 2008 č. j. 22 Nc 1972/2007-42, vydanému v exekučním řízení, když tvrdí porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a jednak brojí proti tomu, že je držen v Psychiatrické léčebně ve Šternberku, a tvrdí porušení čl. 8 odst. 1 a 6 Listiny.
Podle § 112 odst. 2 občanského soudního řádu jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.
Ústavní soud dle § 112 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o Ústavním soudu“, vyloučil k samostatnému řízení ústavní stížnost (část návrhu) směřující proti držení stěžovatele v Psychiatrické léčebně ve Šternberku, neboť stěžovatel svou ústavní stížností brojí proti porušení jeho ústavně zaručených práv ve dvou zcela odlišných věcech. Stěžovatel tak spojil ve své ústavní stížnosti dvě nesouvisející věci (odlišný předmět, účastníci, ústavněprávní argumentace), které se ke spojení nehodí. Vyloučením druhé z věcí Ústavní soud současně vytváří prostor pro přehlednost, srozumitelnost a efektivnější postup v řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2008
Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu