Odůvodnění
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 2. dubna 1995, se navrhovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí, na základě nichž byly vyměřeny a placeny poplatky za užívání větší obytné plochy, a rozhodnutí, kterým byl navrhovatelkou uplatněný nárok u soudu zamítnut. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke
III. ÚS 88/95-4 skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti /§ 72 odst. 2 citovaného zákona/. Z obsahu podání navrhovatelky, rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 12 Co 104/93, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov č. j. 4 C 287/92-8, ze dne 24. 11. 1992, bylo zjištěno, že posledním rozhodnutím, na něž navrhovatelka poukazuje a domáhá se jeho přezkoumání, je výše označený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 1993, který nabyl právní moci 9. září 1993. Vzhledem k tomu, že návrh k Ústavnímu soudu České republiky byl podán po lhůtě 60 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, Ústavní soud, v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 16. května 1995 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj